Budu tu stát

Stojím tady

Opíráš se o mě

Unaveně smutně

Je to náročné občas žít

Stojím tady

Zkoušíš první krůčky

Opatrně zvolna

Vše zase jak poprvé

Stojím tady

Na vratkých nohách běžíš pryč

Klopýtavě rychle

Neotáčíš se zpět

Stojím tady

Padáš přímo na nos

Tvrdě nemilosrdně

A život ti odřel kolena

Stojím tady

Vracíš se 

Bez váhání 

Víš že tu vždycky budu stát

Písnička pro holku

Tu máš cigáro, holka moje,
počkej tu na mě na rohu,
ztiš všechny moje nepokoje -
já už dál čekat nemohu.

Tu máš cigáro, holka drahá,
počkej tu na mě chviličku
a neměj strach, však noc je vlahá,
pojďme se bavit trošičku.

Tu máš cigáro, holka zlatá,
brzo se pěkně zahřeješ.
Ústy jsi celá rozesmátá -
očima se však nesměješ.

Tu máš cigáro, holka moje,
počkej tu na mě u stěny.
V tvých modrých očích kdoví co je
(a zůstane snad) zavřený...

Oni neví

Nevěř tomu, co ti o mě řeknou
Oni neví, netuší
Oni tam nebyli

Na té louce
V zahradě
U branky
Pod pergolou

Oni neví, netuší
Oni neslyšeli

Co bylo řečeno
I co nebylo

Oni neví, netuší
Oni neviděli

Co se nestalo

Nevěř tomu, co ti o mě řeknou
Neví
Netuší
Oni tam nebyli

A sotva jim to vymluvíš

Prstem po mapě

Mlčíme spolu

Po drátech vzdálení

Sedmdesát čtyři kilometrů 

Neosobním éterem 

Duní ticho

V chytlavé melodii

Mlčíme spolu

Po kolejích vzdálení

Sto pět kilometrů

Rychlík lidi spojuje

Ale ne nás

Nás právě naopak

Mlčíme

Po asfaltu vzdálení 

Sto deset kilometrů

V hlavě

Dál než na měsíc

Mlčíme

Rozpačitě

A nejspíš napořád

O mě

Někdy si říkám

Kdybych tak

                měla rovný nos

                a míň šilhavé oči

                a taky míň krátkozraké

                a kaštanové vlnité vlasy

                pleť jako alabastr

                křivky jako Pamela 

                nohy až do nebe

                hlas jemný a příjemný

                a povahu kdybych měla jako anděl

                nebyla bych cholerická

                a permanentně nejistá

                a naivní

                a snílek s hlavou v oblacích

Byla bych krásná jako Helena a Venuše a Grace Kelly 

Byla bych moudrá a milovaná všemi

Bez splínů a bez nepřátel

Někdy si říkám

Kdybych tak...

Kdybych tak!

Jenže potom

Pak bych to už nebyla já

(v nadpisu není gramatická chyba)

Trochu tiše

Mrknutím oka uplynuly týdny

Skoro půl roku

Jako vteřina

Já pořád stojím vprostřed svého kruhu

A jinde

Jiný

Příběh začíná

Pouhé dvě slzy - jedna v každém oku

Pouhé dvě slzy

Čekala jsem víc

Bez bolesti a prosta vyčítání

Věděla jsem to

Necítím už nic

Ta první slza za to, že byl konec

A že to nešlo vrátit nazpátek

Ta druhá slza zkrátka ti jen přeje

Krásný a skvělý nový začátek

Když neměla bych nalomené srdce

Kdo ví

Vždyť možná nemohla bych psát

O tom mém moři obehraných frází

A za to mi to bude vždycky stát

Mrknutím oka zmizí celé roky

Buď trochu tiše

Čase v úprku

Vždyť já jsem ráda

Ty dvě malé slzy

Nepovšimnuty

Stečou po krku

Stokrát

Stokrát jsem začala psát tuto báseň

O srpnové noci, která přetekla v ráno

O tobě

Asi i trochu o osudu

Protože jak jinak tomu říkat

Stokrát jsem začala

Ale jak psát dál

Bez zbytečného patosu?

Jak správně popsat

To krásné

Modrozlatorudé

Babí léto?

Stokrát jsem začala

Ale jak psát dál

Bez ohraných frází?

Jak správně popsat

Ten prazvláštní

Veselosmutný konec

Který se ukázal být happy endem?

Stokrát jsem začala

Ale jak psát dál

Bez lepkavých klišé?

Stokrát jsem začala psát tuto báseň

O malé lásce 

O tom, jak z ní vyrostlo přátelství

To nebyl konec

To je začátek

Nad kašnou

Ale já nepláču!

Jen do kašny spadnul pětník

A já se moc nakláněla nad hladinu

A dál... však tušíte sami.

Ale já nepláču!

Jen vzduch se prudce ochladil

A má tvář byla příliš teplá

A dál... však tušíte sami.

Ale já nepláču!

Jen já byla jen já

A tys čekal nějakou jinou

A dál... však tušíte sami...

Jen jeden jediný

Dobře to končí

Hudba, objetí a už běží titulky

Jak dojati odcházíme z kina

Další happy end

Pro hrdiny stříbrného plátna

A doma v zrcadle

Jsme hrdiny my

Taky je stříbrné

Jen je to bez hudby

Bez objetí

A bez happy endu

Jen jeden jediný by stačil

Jenom jeden 

Jednou

U silnice

Zapomněli nás u silnice

S posledním cigárem

A se zvětralým pivem

Bez lístku

A bez jízdních řádů

Kdoví, jestli ještě něco pojede

Zouváme uprášené boty

Nohy noříme do strouhy

Dělíme se

O rantl, pivo, o cigáro

O strouhu

O vzduch, o léto a čas

Dělíme se

A je dost pro všechny

Zapomněli nás u silnice

S posledním cigárem

A se zvětralým pivem

My jsme ale rádi zapomněni

A tak tu ještě v klidu dokouříme

Pátek třináctého

Ráno jsem vstala levou nohou

A byl pátek třináctého

Ať se přihlásí, kdo věří na pověry

Den byl krásný

Měla jsem dobrou náladu

Nečekaně dobrou na to, co se stalo

Pak jsi napsal

Zase ne

Nechodím s křížkem po funuse

To radši zatnout zuby

A zalézt do ulity

Den byl krásný

Náladu jsme ovšem měla hroznou

Úměrnou tomu, co se nestalo

Ráno jsem vstala do špatného života

A byl pátek třináctého

Ať se přihlásí, kdo věří na pověry

Jen ne v zimě

Hlavně ne v zimě

Až sníh pokryje kostry alejí

A ze závějí budou trčet prsty mrtvé lebedy

Radši na jaře

Někde pod rozkvetlou třešní

Nechat se zasypat okvětními lístky

Nechat se přikrýt vůní

Hlavně ne v zimě

Až stopy zapadají sněhem

A nebe zbledne na barvu utopenců

Radši v létě

Někde na mezi

Nechat se obejmout mateřídouškou

Nechat se ukolébat sluncem

Hlavně ne v zimě

Až ztuhne krev v žilách

A úsměv na rtech se změní v kletbu

Radši na podzim

Někde ve vinici

Nechat se opříst babím létem

Nechat se uspat teplem

Hlavně ne v zimě

Až slunce odejde spát

A ty už bys ho nikdy nespatřil

Otřást se

Setřepat tě

Jako déšť

Který zachytí krempa mého klobouku

Setřepat tě

Otřást se

Zbavit se tě

A pak

Ještě chvíli se nepohnout

Než tě vysuší slunce

Setřepat tě

Jako prach

Který se na cestách nachytá na boty

Setřepat tě

Otřást se

Zbavit se tě

A pak

Ještě chvíli nedýchat

Než se usadíš zpátky

Odkud jsi přišel...

Hodinám

Sekundy se slévají do minut

Minuty do hodin

Hodiny do dnů

Tok času je tak relativní

Dvacet minut s tebou

Je jako dvacet sekund

A když nenapíšeš jediný den

Podobá se to staletí...

A v tom staletí

Zemře zdravý rozum

A nahradí ho klišé

Ach, hodiny!

Zpomalte svůj běh!

Potkali se

On jí říkal Brouku,

ona jemu Zlato

Potkali se v dole,

víceméně vzato - 

potkali se v dole

téhle temné doby:

své zlato si musíš nabrat do zásoby.

Říkala mu Zlato,

on jí říkal Brouku

Dá se říct, že potkali se

na palouku

Na palouku světa

když hledali klid

Seber si své Zlato

A nech Brouka žít!

Mé město měst

Špilberk se sklání k městu

Město se na něm zrcadlí

Milionem malých teček

Zlaté tygří oči lamp

A Petrov vzpíná věže k nebi

Lesklé řeky kolejí

Parnas vzdouvá kamenný baldachýn

A u vody zní ticho

Vidět Brno (jednou jen)

A zemřít

(22.12.2013)

Romeo

Dlouhá byla cesta mého Romea

Kolik řek přebrodil

V kolika hostincích spal

S kolika vlky se musel bít

A s kolika soky

A to vše jen proto, aby našel svou Julii

Mrtvou

Dlouhé bylo čekání tvé Julie

Kolik dní proplakala

V kolika chvílích se chtěla vzdát

S kolika měsíci samoty se musela poprat

S kolika roky

A to vše jen proto, aby našla svého Romea

Mrtvého

Naděje

Zrníčko písku uvízlé mezi prsty

Nikdy se nevzdávat

Ohrané klišé, co nikomu nepomůže

Pár kapek vody zachycených v dlani

Stát pevně na zemi

Možná jen fráze, co už není pravda

Světlo majáku na kraji útesů

Chytit správný směr

Naděje - přání, které nevyslovím

To na život, na život se umírá...

Jsou...

Jsou písně, které nikdo nechce zpívat

Cesty, kterými nikdo nechodí

Lidé, které nikdo nemiluje

Zpívej svou píseň na známé cestě domů

Zpívej ji, dokud máš komu

Nesmrtelnost brouka

Vím už proč nebe rudne při západu slunce

Proč jsou kapky rosy duhové

Proč hvězdy mrkají 

Proč prší a jak se dělá mlha

Už mě naučili tolik o tvaru řek

Hodně o lese a hodně o vesmíru

Spoustu věcí o lidech

A o tom, co by měli a co ne

Pořád ale nevím nic důležitého

Proč se mi svírá hrdlo, když tě vidím

Proč pláču nad vzpomínkami

A jestli na mě taky někdy myslíš

A nikdo mě nenaučí vědět "Co by, kdyby..."

Prý už umím spoustu věcí

To však není pravda

Prý už vím, jak svět funguje 

Ale já nevím nic

Nevím nic

A tak přemítám (už zase)

Nad nesmrtelností brouka...

Žárlivost

Prázdná kasárna

Mezi dlažbou raší tráva

Bosky tu nechodit – trní se do pat zařezává

A slunce v těchto zdech je nevítaný host

Největší peklo schystá

Vlastní žárlivost

Káva na noc

Piju už třetí šálek kávy

a venku slunce zapadá,

a vítr fouká - jako z ledu - 

a tady v teple hraje blues.

Nemůžu pořád dostat z hlavy 

věc, co mě pořád napadá:

že odpustit mu nedovedu,

ač už jsme ušli cesty kus.

Piju už třetí šálek kávy

a nemění se koloběh,

občas člověka bolí hlava

ze slunečního víření.

Tak si jdu lehnout bez únavy

a snít si svůj sen prostý něh,

to, co se stalo - to se stává

a život mi to nezmění.

Piju už třetí šálek kávy,

jsem jako loďka na moři,

když přístav vlny pohltily

a která neví, kde má cíl.

Jak člověk pozná, kdo je pravý,

když srdce skoro vyhoří,

když jenom sny (a káva) zbyly,

to když už nezbývá mu sil...