Konec prázdnin

Za lesem sekou

Den za dnem

Stéblo za stéblem padá k zemi

Za lesem sekou

Za lesem sekou

Léto

Představ si

Představ si třeba modré nebe,
oblaka bílá jak peřiny,
jak šlehačka, co kadeří se
nad velkou porcí zmrzliny. 

Představ si třeba zlaté pole,
co ve větru se zavlní,
jak vlasy barvy plavozlaté,
pivo, co korbel naplní. 

Představ si třeba kolem lesy
rozlehlé, svěží, zelené,
od obzoru se táhnou dále
a čím dál víc jsou vzdálené. 

Představ si třeba modrou řeku,
jak čechrá stébla sítiny,
tam na lodičce rákosové
plují pryč s létem prázdniny.

Perseidy

Červenec shořel, dohořívá srpen

A ze strnišť už táhne brzká tma

A nebe pláče nejen Perseidy

A nebe pláče taky za nás dva

Dozrály trnky na vyschnuté mezi

Už vláčí pole, červená se sad

Vlaštovky ztichle opustily dráty

A já tu čekám - na nějaký zkrat

Jeden rok shořel, dohořívá druhý

Z prázdného místa tiše proudí tma

Pochopit, přijmout zdá se někdy těžké

A jen já pláču ještě za nás dva

Návrat

Ještě počkáme, až káně zakřičí,

pak se zvednem a půjdeme domů,

z ponožek vyklepem jehličí,

ze spacáků uschlé listy stromů.

Ještě počkáme, než pole povláčí,

než na mezích budou všechny stohy,

z vlasů vyndáme si bodláčí,

v teplé vodě umyjeme nohy.

Ještě počkáme, pár dní… Nebo let?

Vždycky je dost času moct se ztratit.

Odejdeme objevovat svět –

musí pryč ten, kdo se zas chce vrátit.

Prázdninová

Chladné je ráno a rosa tě studí

a stará tvá cesta je jako nová,

sluníčko tiše a zvolna tě budí

a ty jsi celá prázdninová.

Déšť na zem buší a do listů stromů

napíše kapkami milá slova:

ještě je brzo vracet se domů

a ty jsi na to moc prázdninová.

Obzor pak rudne a vítr ztichne,

okamžik ten nikdo neuchová,

tu krátkou chvíli, kdy zem tiše vzdychne

a ty víš, že pořád jsi prázdninová.

Ztemnělý peron a na Mléčné dráze

připlouvá září jak loďka snová,

můj vlak už jede a mě je tak blaze

a vím, že vždy zůstanu prázdninová.

Zlatobýl

Bloudím

Ztracena v zlatobýlu

Sahá mi nad hlavu

Uschlé zlaté moře

A vůně mokré hlíny

Je skoro dusivá

Nalézám cesty ztracené

Které se objeví

Jen když se nedíváš

Počítačová

Naše láska – kraťounká a vřelá

Kabely nás dohromady skuli

Byl jsi všechno, co jsem kdy mít chtěla

Spojily nás jedničky a nuly

Tichý nářek rozechvívá dráty

Boty tlačí – my je nevyzuli

Sečítáme všechny z boje ztráty

A vyjdou nám jedničky a nuly

Paradoxní

Zbývá

Tolik tratí, po kterých jsem ještě nejela

Tolik cest, po kterých jsem ještě nešla

Tolik lesů, v kterých jsem ještě netančila

Tolik rybníků, v kterých jsem se ještě nekoupala

Tolik mezí, na kterých jsem ještě nespala

Tolik obzorů, po kterých jsem ještě netoužila

Tolik práce a přání a cílů

Tolik je toho třeba udělat

A já, místo abych šla k těm tratím, cestám, lesům, rybníkům, mezím

A já, místo abych hledala ten obzor

Já tu sedím a píšu o tom, co je třeba udělat

Já tu sedím a píšu

Minulost

Prázdná ulice

Kroky, které tě sledují

Jako ozvěna

Možná…

Že to je jen ozvěna

Ty kroky se zastaví

Když zastavíš se ty

Ty kroky zrychlí

Když zrychlíš krok svůj ty

Prázdná ulice

Kroky, které tě sledují

Jako ozvěna

Možná…

Že to je jen ozvěna

Ale mnohem spíš

Tvoje minulost

Jen tak

A když se cítíme nejvíc osamělí

Když oči zestárnou a poztrácejí lesk

Když není na světě nic, co bychom chtěli

Když naše veršování pohlcuje stesk

A když už nevíme, kterým směrem jíti

A když už nemáme ani na lístek

Když pozdě zdá se být na nějaké žití

Najdeme na louce malý čtyřlístek

To není o štěstí nebo o náhodě

To shora posílají duši potěchu

Zas svítí majáky a proto všechny lodě

V bezpečí zakotví doma pod střechu

Co zbyde

Když poslední přítel zklame

Když poslední milovaný zradí

Zbyde ti jen hudba

Ta nezklame

Ta nezradí

Cesta domů

Mířím domů a je mi blaze

Za sebou tuny šťastných chvil

Mířím domů a je mi blaze

Bez stříkaček a bez extáze

A ve vlasech mi popel zbyl

Mířím domů a je mi skvěle

Mám rozjásanou náladu

Mířím domů a je mi skvěle

Báseň tu píšu uzarděle

Bez průtahů a odkladů

Mířím domů mou známou tratí

Možná jen fráze, možná ne…

Mířím domů mou známou tratí

Která mě na čas zase vrátí 

Kde jsou mé cesty neznámé

Poslední den

Kdybys měl poslední den života,

co bys udělal jako první?

Já bych našla kopec a na něm kříž

A prosila o sílu

A děkovala za život

Kdybys měl poslední den života,

co bys udělal jako druhé?

Já bych našla lidi, se kterými si dlužíme

A odpustila jim

A doufala v odpuštění

Kdybys měl poslední den života,

co bys udělal jako třetí?

Já bych našla své milované

A řekla jim, co pro mě znamenají

A řekla jim, ať nepláčou

Kdybys měl poslední den života,

co bys udělal jako čtvrté?

Já bych našla křídu a krásné verše

A napsala je na chodník

A všichni by je četli

Kdybys měl poslední den života,

co bys udělal jako poslední?

Já bych našla mez a lehla si na ni

A zavřela oči

A otevřela duši

A odevzdala se poslední hodině svého života

Usnula bych v mateřídoušce

A tak by mě našli

Místa, kam se jezdí být

Díky za každé nové ráno

v kotlině lesů náručí,

za srdce v trávě rozhozené

nikdo ti přece neručí.

Ptáci je vezmou do zobáků,

srnci je chytnou do kopyt,

vítr ho sfoukne na své cesty,

pryč letí, nelze uchopit.

Díky za každý další večer,

pod Stromem přání čekám dál,

mé srdce skryto na těch místech,

kde by je nikdo nečekal.

Díky za každý další týden,

který mě čeká právě tam,

kde v trávě, větru, po všech lesích

ukryté svoje srdce mám.

Žraločí zuby

Mít zuby žraločí
A křídla jako ptáci
A eleganci kočky
A paměť jako slon

Ronit krokodýlí slzy
Vždyť věrnost psí se ztrácí
A v zpěvu slavičím
Falešný zazněl tón

Mít zuby žraločí
A přívětivost hada
A hlavu beraní 
A statečnost jak pštros

A jako lev se bít
A pořád mít tě ráda
I když mi svoje lži
Zazpíváš jak kos


(některé věci je záhodno napsat ve chvíli, kdy vás napadnou. Později to totiž může celé být úplně jinak)

Na Pletenici

Leželi jsme v trávě

Za hlavou červené světlo vysílače

Zdvihla jsem ruku

A chytla ho do dlaně

Malou červenou bludičku

Hřála a chvěla se

Jako srdce

Jako slunce

Natáhla jsem se mnohem víc

Lusknutím jsem rozehnala mraky

Minula Mléčnou dráhu

A chytla do dlaně hvězdu

Bílou a strašně malou

Hřála a chvěla se

Jako duše

Jako odraz ve vodě

Pak jsme se lesem probloudili do údolí

A tam nás všechny do dlaně chytla zima