Koncem roku

Tohle byl divný rok, 
o tom pochyb není,
tak trochu šílený. 
(Dobrá, trochu dost.)
Vždyť věci neměnné 
se prapodivně mění.
Největší nepřítel - 
má vlastní minulost.

Tohle byl divný rok,
jak na kolotoči,
nahoru - dolů 
(a občas ještě níž),
s dony Quijoty
se život jak mlýn točí.
Hlavní je bojovat
a ne si hledat skrýš.

Tohle byl divný rok.
Té krve prolévané!
Těch slov a emocí,
těch nadbytečných gest.
Těch obav z něčeho,
co vůbec nenastane,
těch slepých obzorů,
těch poztrácených cest.

Tohle byl divný rok, 
o to pochyb není,
minulost zmizela
a vrátil se mi klid.
Don Quijote zvítězil
a v očích mám zas snění -
vždyť obzor volá mě,
je čas ho objevit.

Kdyby

Ať už přijde kdokoliv

Ať už přijde cokoliv

Vždycky budu myslet na to

Jak jsme spolu mohli létat

Jak jsem tě srazila k zemi

Jak jsi mě zabil

(2.3.2017)

Maličkosti

Zamrzlá kaluž

Zamžené okno

Kapky na větvi

A desítky

Stovky běžných věcí

A míst

A slov

Nikdy už nebudu

Pohlížet na všechny ty maličkosti

Stejnýma očima

Pokaždé uvidím tebe

Pokaždé si připomenu

Jak moc

Jsme si ublížili

Jak moc

A jak nenávratně

(2.3.2017)

Maňána

Co můžeš udělat dnes

Neodkládej na zítra

Když padáš a chceš volat o pomoc

Když jsi zhasl a potřebuješ zapálit

Když někoho miluješ a toužíš mu to říct

Co můžeš udělat dnes

Nedokládej na zítra

Zítra dopadneš na zem

Zítra uhasnou všechny ohně

Zítra nebude nikdo k milování

Zítra nebude vůbec

(6.3.2017)

Prosincové ráno ve Věstonicích

Ve vinicích, když svítí slunce

a bílé mraky nebem jdou,

nad hlavou křičí černí ptáci

a hlína skřípe pod nohou.

Trávu pobělí jinovatka

a hrozny sladce chutnají,

bez dechu chytáš světlo slunce,

které jak víno opájí.

Ty vinice, ty dlouhé řady,

táhnou se dále, do dálky,

a hrozny modré, zelenkavé,

třpytí se jako korálky.

A bílé skály, modrá voda

a řady keřů mlčících,

jsou jako sen, sen nedosněný

o mých pálavských vinicích.

Zas táhnem městem

Zas táhnem městem jako dříve,

bok po boku tu spolu jdeme,

neony, lampy, semafory,

svítíme s městem, nehasneme.

Je nás víc, než nás bylo dříve,

je nás víc a jsme každý jiný,

táhneme městem jako ptáci,

bez směru, jen tak, bez příčiny.

Zas táhnem městem jako dříve

a přesto je to zcela jiné,

a světla, co v nás nocí hoří,

ta světla zkrátka nezhasíme.

(30.9.2017)

Zimní zvuky

Zasněženým světem

Zní tisíc zvuků

Kroky

Námraza

Křídla

Hlasy

Dokonce i vločky tiše šustí vzduchem

Jako motýli

Jako víly

Pochytáme je do dlaní

Zimní hvězdičky 

Popelka z rozjezdu

Místo střevíčků tenisky od bláta, 
místo šatů z oříšku džíny,
pohled slzami trošičku zastřený,
na rozjezd utíkáš.
Rtěnkou zakrýváš (celá dojatá)
svoje těžké půlnoční splíny,
krátký úsměv (skoro až nechtěný),
to když si vzpomínáš

na všechna vítězství toho večera,
na všechny prohry tvého žití,
na všechny písničky, které zazněly
a na tu, se kterou nakonec šel.
Skočit tak do hloubky černého jezera,
kterému ostatní říkají pití.
Holubi s pleskotem perutí zmizeli
a ty jsi sama zas, bohužel.

Místo střevíčků iluze zmatená,
místo šatů jen zbožné přání,
číslo se ztratilo, telefon nezvoní,
a půlnoc končí včerejší den.
Domů zamíříš, Popelko bez jména,
hlavu ti únava hrozná sklání,
dávno vymřeli princi na koni
a s ránem skončí i tento sen.