Pod Milenci

Když sedával pod Milenci,
čas mu plynul jako nic,
okořeněn smutnou vůní
větru, jež vál z Bohunic.

Cinkot, hrkot, pískot, šumy,
jak když tančí nevěsta,
nesl vítr, který často
zavál také od města.

Často snil si na lavičce,
sedě mírně v záklonu,
vítr hvízdal, zatočil se
pod Milenci z betonu. 

(9.5.2011)