Na lavičce kdesi v půli cesty,
na lavičce s prknem zlomeným,
na lavičce s oprýskaným lakem,
slova vstříc nám plynula jak dým.
Jako dým se rozplývala vzduchem,
jako dým se kolem vinula,
jako dým – jen vůně po nich zbyla,
naše srdce jak dým minula.
Minula nás a zmizela v čase,
minula nás kdesi pod víčky,
minula nás a nám v srdci zbyly
jen dvě staré, prázdné lavičky…
Žádné komentáře:
Okomentovat