Smutno je okolo,
zima se mezi nás dala,
jak se mám ubránit,
ledovka kamsi mě hnala.
Jak se mám ubránit,
vítr mě od tebe bere,
zima je na duši,
na srdce mrazík se dere.
Smutno je okolo
a snad to je z mojí viny,
neumím předstírat,
neumím zakrývat splíny,
neumím předstírat,
když jedu k tobě, jsem ráda,
mlčím, když není proč –
a kolem zima pak padá.
Smutno je na duši,
zima mě za srdce chytá,
těžko se ohřívat,
když kolem hlavy sníh lítá,
těžko se ohřívat,
když mlčíš zároveň se mnou,
když most se rozpadl
a v sobě propast máš temnou.
Když most se rozpadl
a nejsou dělníci k mání,
když ticho špatné je
a slova pouhé jsou zdání.
Promiň mi, nemůžu
podívat se do tvých očí,
já když to udělám,
obavy se mnou hned točí,
hlavu mi motají
a těžko můžu se bránit,
chceš znát mé myšlenky –
ne, copak můžu tě ranit?
Důvěra pevná je,
láska jí život zas vrací
a já chci mlčet jen –
důvěra v tichu se ztrácí.
Smutno je okolo,
chvíli jsem mlčela pouze
a do tvých očí se
dívám jen krátce, ne dlouze.
Smutno je okolo,
ledová tříšť srdce drtí,
smutno je okolo,
smutno je v náručí smrti.
Žádné komentáře:
Okomentovat