pondělí 19. srpna 2019

Báseň, co nebudeš číst

Beru tužku, vrhám se na nepopsaný list,
rozhodnutá napsat všechno tak, jak mělo být.
Rozhodnutá psát ti báseň, co nebudeš číst,
rozhodnutá odhalit ti opravdový cit.

Beru tužku napnutá jak před výstřelem prak,
rozhodnutá z nití kdyby klubko bylo příst,
rozhodnutá napsat to a zapomenout pak
a tak napsala jsem báseň, co nebudeš číst.

(12.11.2017)

pondělí 12. srpna 2019

Nádraží v Borači

Nádraží. 
Plné vzpomínek a vůně pražců.
Dvě lesklé koleje vedoucí do neznáma.
Ticho před tím, než přiduní vlak
a odjede pak
i s náma.

Jen čas sám ví, co všechno vzal,
akordy kytar, cinkot plechovek.
I tohle odpoledne zmizí v propadlišti.
Nakonec přejde i nás lidí věk.

Kdoví, snad za dva nebo za sto let
zmizí i tato malá nádražíčka,
zbydou jen ty dvě lesklé koleje
a kotě
líně mžourající do sluníčka.

pondělí 5. srpna 2019

Odpusť

Odpusť mi prosím, co jsem udělala
a taky všechno, co jsem neřekla.
Odpusť mi prosím, že jsem zaváhala,

když bylo těžko, pryč jsem utekla.

Odpusť mi prosím... Nebo nechej býti!
Proč na tobě mi tolik záleží?
V mlze mých úvah klamný maják svítí
a krom mě k němu nikdo neběží.

Odpusť mi prosím, odpustím ti taky,
všechno, co bylo, bude nebo je.
Nezbyl jsi ty a ani žádné vlaky,
nezbylo nic, ani naděje.

(13.5.09/18.2.10)

čtvrtek 1. srpna 2019

Pod kopcem holým jako pleška

Na té louce mezi lesy
Narodilo se před lety mnohé
Večery pod hvězdami
A rána orosená
A chvíle, kdy nám bylo tak dobře, až se chtělo křičet

Na té louce mezi lesy
Mnohé zemřelo
Důvěra, přátelství i naděje
Že věci budou tak, jak mají být
Že všechno bude zase dobré
A vrátí se hvězdy, rosa i radost

Ale je už pozdě
A všechno skončilo
V mokrém popelu našeho posledního ohně

(19.6.19, Green)

pondělí 29. července 2019

Když jsme procházeli krajinou

Když jsme procházeli krajinou
Kvetly bíle trnky
A kopretiny
A šípková Růženka spala mezi trny
A ta vůně!
Celou duší vonělo léto
Prachem, mateřídouškou a čerstvým senem

Tráva po kolena nás hladila
Proplouvali jsme jí
A ona se za námi zdvihala
Takže jsme jako námořníci
Pluli mořem beze stopy
S třešněmi za uchem
Dražšími než rubínové náušnice z pirátského pokladu

Když jsme procházeli krajinou
Krajina procházela námi
Stopu jsme v ní zanechali jen na prchavý okamžik
Ale ona v nás
Na celý náš život

(17.6.2019, Brno)

pondělí 22. července 2019

Pluto

Pozapoměná
Jak Pluto na konci vesmíru
Jenom šedá prázdná věc
Kaz na čočce hvězdářů
Žádná družice nekrouží
Po oběžných drahách mrtvých hvězd

A nakonec
Mě smažou ze všech map

(14.5.2019, Růže)

čtvrtek 18. července 2019

Toulavá

Už slyším vlak, co zpívá písně hvízdavý
a jen čert ví, proč jede až dnes.
Město šedý, šeď člověka unaví
a vlak je tady, aby mě ven svez.

Už slyším ptáky, co mi zpívaj' písničku,
jen čert ví, proč slyším je až teď,
jejich songy dávno už mám v malíčku,
v uších ale vyrostla mi zeď.

Už slyším stromy, co mi šumí nad hlavou,
jen čert ví, proč předtím mlčely,
ve větvích hraje melodii toulavou,
tichý, letní, větřík nesmělý.

Už slyším kroky, který šustí na listí
a jen čert ví, proč pozdě přicházím.
Léto každý ucho, srdce pročistí,
už slyším všechno, už to všechno vím.

(27.4.2009)

pondělí 15. července 2019

Rudý měsíc

Nad městem leží rudý měsíc
a není divu, že je zima.
Je chladný jako rybí oko,
co nad ničím se nedojímá.

Je kulatý jak desetníky,
co zaleskly se na dně kašny,
ten rudý měsíc zrcadlí se
i na přezkách poštovní brašny.

Nad městem leží rudý měsíc
a pod šaty mi táhne zima
a jestli rychle neuteču,
zbude mi z téhle básně rýma.

(zima 2019 - 18.4.2019)

pondělí 8. července 2019

Námořníku

S odleskem všech neviděných moří v očích
Plácám se
Pořád tou stejnou zátokou
Prosycenou pachem rybiny
S pěnou odpadků
A benzinovou duhou

S odleskem všechn platonických lásek v očích
Plácám se
Pořád tou stejnou zátokou
Prosycenou pachem neúspěchu
S pachutí žárlivosti
A s nekonečným bolem

Tak nic, námořníku
Tvůj přístav to zase není

(18.4.2019, 22.12, Forrum)

čtvrtek 4. července 2019

Bez barev

Z černých nocí jen šedé ráno zbylo
Ráno bez nadějí,
bez barev a snění.
Nehledám duhu, která tady není.
Osmá její barva
beznaděj a šeď.

Z horkých nocí jen chladné ráno zbylo.
Ráno bez radostí,
bez tichého chvění.
Ráno, které navěky tě změní
a nezbyde nic, 
ani teď.

(4/5. 5 2019)