středa 24. dubna 2019

Hlavně že víte

Hlavně že víte
Vy všichni
Moudří a velcí
Hlavně že víte
Co mám v hlavě
Co myslím
Co chci

Hlavně že víte
Vy všichni
Hlavně že rozumíte světu
Hlavně že rozumíte mně

Když ani já si nerozumím

(26.11.2018)

úterý 23. dubna 2019

Nejsem čekanka

Jak málo stačí
Abych zvadla
Bez vody, beze slov
Vytržená z půdy a pohozená stranou
Plevel bez užitku

Jen tak si tu ležím a schnu
Přemýšlí plevel, co bude dál?

Jestli foukne vítr a odnese ho k lepším zítřkům?
Nebo ho smete ještě hlouběji mezi mrtvé listí
Tak hluboko
Že nikdo
Ho už nevysvobodí

Nejsem čekanka
Já už nic nečekám

(23.4.2019, 12.24, kancelář)

pátek 19. dubna 2019

V uvozovkách

Zavřená ve své nekonvenční konvenčnosti
Jak prošlé lečo ve flašce

Všem něco začíná
Jen já si tady tiše hniju
Podobna leklé rybě v zátočině
Dělám, že dělám dekadenci

A přitom
To všechno jsou jen jedny velké
                                          černé
                                          ostré
                                          nekonečné uvozovky

(16.4.2019, trajf 26, 19.53)

středa 17. dubna 2019

Před apokalypsou

Už zítra možná
Celý svět vzplane
Zkáza smaže mě i tebe
Už zítra možná
Se nevzbudíme

Ale dnes
Teď
A tady
Jsem já se svým malým štěstím
Ne s láskou
Ne s touhou
Mám jen tento okamžik

Ať si svět skončí
Já mám provždy teď

(29.11.2018, autobus 97 v 0.20)

čtvrtek 11. dubna 2019

Na zdi

Na zeď
Někdo napsal báseň
Krátkou báseň
Černou barvou
Báseň o lidech
O životě
Lásce

Na zeď
Někdo napsal báseň
Jiný ji přetře
Nic nemá dlouhé trvání
Ani lidi
Život
Láska

A už vůbec ne poezie

(26.11.2018)

neděle 7. dubna 2019

Na chodník

Napsat tak všechno na chodník
Křídou a rukou roztřesenou
Pochybnosti a očekávání
Sny a naděje
Má dáti i dal

Slov ami utíkají pozpátku a pryč
Málo stačí ke štěstí
Nehledat velké kusy skla
A z malých střípků jen
Poskládat obraz

A pak

Křídou a rukou roztřesenou
Nakreslit ho na chodník
Aby každý mohl si přečíst
Jak krásný je život

středa 3. dubna 2019

Křik dravců

Podobni doznívajícímu křiku dravců
Kroužíme nad světem
Zhasínajícím dnem

Končí
Křik, den i my
Všechno se rozplývá
V jediném dekadentním zvuku

To naděje
Naděje umírá...
                      ... první.

(19.11.2018)

pondělí 25. března 2019

Sen

Někdy se člověku zdá
Že stojí v kruhu
Stromů
Hořících
Které zapalují suchou trávu
A plameny s plíží blíž

Někdy se člověku zdá
Že celý svět hoří
A když se vzbudí
Plameny mu olizují tvář

(16.11.2018)

úterý 19. března 2019

Politická

Na senátu v aule áčka
teče nuda po schodech,
tichý řečník tlampač mačká,
koktá, chytá druhý dech.

Tichým hlasem cosi mele,
těžko říci, co je zač,
pomyslíš si: "Do háje!
To je hadů uspávač!"

Na senátu každý svoje,
stížnost na IS, na jídlo,
řeší tu své nepokoje - 
a mně kafe vystydlo.

středa 13. března 2019

O podzimu 2015

Čtyři roky, víš
Čtu o všem a na vše vzpomínám
Snad lituju Spíš jistě
Tys byl...
Kde jste slova, když vás potřebuji?

Klišé to nebylo, to jen je tato báseň
Klišé to nebylo, spíš sen
Z jednoho krásného podzimu
Z něhož jsem vyšla nezraněna

Čtyři roky, víš
Nevíš
Já vím
Stačí, že já vím...