Sudetské rozpočitadlo

Mezi hroby roste tiše
čtyřlístek a petrklíč,
někdo přibil staré dřevo
napříč na vztyčenou tyč.

A na břevno přibil nápis,
který krví podkládal,
kdo nápis na kříži přečte,
ať vypráví zase dál.

(2010, Jetřichovice)

1600 kilometrů

Pod hvězdami stejné půlky země

hledíme na stejná souhvězdí.

Je to jen šestnáct set kilometrů –

pro mě tam ale nic nejezdí.

Pod hvězdami stejné půlky světa,

v stejný okamžik se láme den,

je to jen šestnáct set kilometrů –

nemáme už ale stejný sen.

Pod hvězdami stejné polokoule

stejné vzpomínky nás rozdělí,

je to totiž hodně kilometrů

a blíž bychom si být nechtěli…

(6.11.2017)

Slova

Všechna slova
Která bych ti mohla říct
Která bych mohla napsat
Která by mohla něco změnit

Všechna slova
Moje i tvá
Ať zůstanou radši nevyřčena
Ať zůstanou radši nenapsána

Stejně by nic nezměnila...

(20/23.2.2018)

Livin' next door to Alice

Našel jsem na půdě kůry kousek malý
a v něm vyrytá do hloubky písmena - 
děti, co ryly je, u toho si přály
pořád jen spolu být - já a Alena.

Z okna jsem vyhlédl a v sousedním vjezdu
auto jak z pohádky, až to bere dech.
Minutu chválil jsem svoji šťastnou hvězdu - 
před dveřmi Alena stála na schodech.

Jak vždycky nadutá, s hlavou kdesi v nebi,
víc jak dvě dekády už mě nevnímá,
jen pohled kratičký (a v tu chvíli nebýt!)
Alena odjíždí, kdepak nevinná...

Nevím, proč odešla a nevím kam míří,
a ani nevím, zda to vědět chci,
že už ji nespatřím, to nás možná smíří
lépe než tolik let v jejím sousedství.

(2010)
(inspirováno Livin' next door to Alice)

Pro L.

Vím, že tam někde jsi
Za mílemi země
Za hektolitry vody
Na stejném kontinentu
Ale pod jinými hvězdami

Vím, že tam někde jsi 
Za tóny našich písní
Za ozvěnou našeho smíchu
Se stejnými vzpomínkami
Ale s jinou pachutí na jazyku

Vím, že tam někde jsi
Za vráskou na mém čele
Za věčnými výčitkami
Se stejným úsměvem
Ale pro jinou mě...

(31.1.2018)

4 roky

Čtyři roky

Zpočátku utrpení
Zmatek
Konec světa

Čtyři roky

Teď už bez emocí
Bez lítosti
Beze smutku

Čtyři roky

Jsi pryč
Neodvál tě čas
Já sama
Nadula tváře
A odfoukla tě
Pryč

(2018)

V kruhu

Svět se pootočil a já běžím v kruhu,
kolem potkávám vše podezřele známé,
občas potřebuje člověk menší vzpruhu,
kde ji vzít, když se věčně obíháme?

Svět se pootočil a kolem se stmívá,
pořád dokola, pořád ty stejné věci,
každá z lodí přece k majáku směr mívá,
pro tu moji nikdo lampu nerozsvěcí.

Svět se pootočil, čas se nezpomalil,
a já přes to všechno dělám stejné chyby,
nelhal marně, vína čistého mi nalil,
jen já vysnila si beznadějné sliby.

Svět se pootočil a já běžím v kruhu,
tahle epizoda příliš neznamená,
budu pořád hledat kdovíkde svou duhu.
Nikdy vítěz, zato vždycky poražená...

Domek z karet

Byli dva - malí, bez domova,
ale šli světem společně,
a i když byli nemajetní,
vždycky jim bylo báječně.

Byli dva, málo měli věcí,
dvě věrná srdce na dlani,
ona se bála při soumraku
a on sliboval svítání.

Byli dva, našli domek z karet,
sídlo to vskutku luxusní,
ona v něm hnedle chtěla bydlet
a on se nastěhoval s ní.

Bylo jim pěkně za poledne,
hůř ale, když pak padla tma - 
můra o domek zavadila,
karty pohřbily oba dva.

Byli dva - a pak ani jeden,
o to tu ovšem neběží - 
hlavní je, že se měli rádi,
vždyť na čem jiném záleží?

(2010)

Mrtvá krajina

Krajina rozřezaná stříbrnými dráty
Krajina, z které trčí sloupy rezavý
Krajina ztuhlá stejně jak mrtvoly hnáty
Krajina, kterou dávno mluvit nebaví

Krajina, která dávno ztratila svou duši
Krajina, která neví, proč tu vlastně je
Krajina, co je mrtvá, aniž to snad tuší
Krajina, která nemá žádné naděje

(14.4.2009)

"Usmějte se, slečno!"

Nejde to.
Má ústa se roztáhnou v úsměvu
Má tvář se svraští do vrásek
Ale mé oči
Ty se smát nemohou

"Usmějte se, slečno."

Nejde to.
Ještě to nejde.

(14.7.2017)