Brno, město mé

Pod noční klenbou zvířenou Perseidami
Ve vzduchu, ve kterém cítíš Brno
S odleskem neonů a bulvárů
A třpytným zvukem Parnasu v povědomí
Jdu ulicemi
Zase jen já
Básník městem políbený
Sama, sama už napořád
Město a já

Všechny lásky pominou
Ale Brno
Město mé
To zůstane se mnou navěky

(23.7.2019)

Poté

Rok uplynul
Zdá se to jako sen
Někdy krásný
Někdy noční můra

Spousta radosti a smíchu
Dost pláče a zoufalství
A nejvíc lásky
Utnuté a zakázané
Nechtěné

A tak hrozně, hrozně opravdové
Až je mi z toho do pláče

Protože když pravá láska zplaní
A uvadne
Dá se vůbec ještě něčemu věřit?

(7.11.2019)

Narozeninová

Ze všech těch míst
Zjizvených jako brnění gladiátorů
Vybral sis jedno z mála
Kterým pronikne jako nůž
Všechno ponížení, zrada a nespravedlnost

A trefil ses
Až dovnitř, do nejhlubších hlubin
A všechno tou ranou uniká teď ven
Uražená pýcha
Zmrzačená láska
Sebeúcta i sebedůvěra
Já. Celá já se vším všudy
S hloupými přáními
Pošetilými sny
Se smíchem

Jen ta hořkost zůstává uvnitř
Ta hořká pachuť na jazyku
Té se hned tak nezbavím

A nikdy
Nikdy na to nezapomenu

(4.10/7.10.2019)

Nepíšu básně o ničem

Nepíšu básně o ničem
a přitom píšu pořád jen to samé,
jsem obyčejná naiva
a bloudím i na cestě známé.

Nepíšu básně o ničem,
pořád jen samé stejné klišé,
jsem obyčejná naiva
a vzpomínky maj' tlapky z plyše.

Nepíšu básně o ničem
a nic mě nezabolí v duši,
jsem obyčejná naiva
a k mému křiky vy jste hluší

(25.2.2019)

Rozlité pivo

Kola času ve skvrnách rozlitého piva
Prstem je rozetřeš
A zbytek se dá dopít
A pár drobků to je ozvláštní
Ten život
Co stojí za míň než zvětralé pivo
Za míň než rozmáčený podtácek
Nebo krígl s uraženým uchem

Ale což
Až mě vyhodí k popelnicím
Kočky mě roztahají po okolí
A aspoň se podívám do světa
A ten papírek o štěstí jiných na můj úkor
Který je sice pravda
Ale krutá
Ať se klidně vyvěsí na nebe místo hvězd
Stejně už na ně lidi nekoukají

(1.10.2019)