U potoka

Sedla jsem na starou, zetlelou kládu.

Prošla jsem mokrou a zelenou travou.

Vylezla na skálu, nedbajíc' pádu.

Všude jsem hledala krásu. Tu pravou.

Kláda mi košili špinila hnědí.

Tráva mi kalhoty zmáčela celé.

Z výšky jak padati i jiní vědí.

Krása se podobá – písničce znělé?

Pod kládou ležela ulita šnečí.

A v trávě našla jsem kapičky rosy.

Z výšky zas padati snílkům vždy svědčí.

Na krásu pozor! To romantik prosí!

(léto 2008, Jahodná)

Déšť

Padám ti na paže,

chytáš mě do dlaní,

stékám ti po tvářích,

smáčím ti vlasy.

Řasy ti orosím,

krátím tvé čekání,

schováš se přede mnou

ze strachu asi.

(2009)

Začátek léta

Obilí zlátne poznenáhlu,

není kam spěchat najednou,

a všechny naše hloupé činy

ztratí se v něm a vyblednou

Obilí zlátne s plným létem,

není kam spěchat večerem,

kdy všechny cesty vedou domů –

kterou si asi vyberem?

Obilí zlátne, nebe modrá,

není kam spěchat najednou

a domů jedou všechny vlaky,

na které lidi nasednou.

Jako...

...ve snu čtu všechna ta slova. 

Z očí mi teče a bolí mě duše.

Kolik toho na sebe prozradíme

bezděčně. Anebo...

...se mi jen zdá ta spontánnost?

Odkrývá se, jak svlékal by se z kůže.

Dělám to i já. Jen jinak.

Nejsem intelektuál jako...

...on je opravdový básník.

Já jen sypu slova na papír.

Ta jeho bolí, bolí o to víc

oč méně ho znám, jak...

...zdá se, že jsou všechny věci jinak...

Ve světle sirky

Četla jsem
Básně a nebásně
Slova pohozená světem
Vlající jak záclona
Těžknoucí časem

Četla jsem
Rýmy i nerýmy
Slova jak břečťan na zdi
Jak žluté listí
Utopené v kaluži

Četla jsem
Ve světle sirky
Slova nepochopitelná
Zadrhávající dech
Deroucí srdce

Čti rychle holka
Než si spálíš prsty

Vlakem

Jela jsem vlakem a u okýnka stála

a trochu přemýšlela, co teď udělám,

má šála červená z toho okna vlála

a já věděla, že dvě možnosti mám.

Buďto se otočím jízdě protisměru

na záda dívat se starým vzpomínkám,

čím dál starší pak budou ve výběru

a budou rychle mizet ani nevím kam.

Anebo podívám se kupředu a na trať,

tím chladným vzduchem se přímo zalykám,

z úžasné rychlosti dostala jsem závrať

a nové zážitky skrývají se tam.

(podzim 2009, Valachy)

Jakou?

Jakou

Barvu má noc?

Jako šepotavá křídla můr

Hořící u plamene lampy

Jako tiché kroky v trávě

Orosené slzami světlušek

Jakou

Barvu má oheň?

Jako mihotání řas

Když z očí tečou vzpomínky

Jako ulámaná křídla

Co anděl nechal na strunách kytary

Jakou

Barvu má léto?

Jako vlídný úsměv

Jako horká rozpálená mez

Jako zvlněné pole a lesy až k obzoru

Jako přátelství

Jako podkroví u babičky

Jakou 

Barvu má léto?

Pro každého jinou

A přece…

             … stejnou. Letní.

Na Zubštejně

Sedím na prahu starého hradu

a je mi smutno, ač nevím proč.

Slunci paprsky pokoutně kradu

a svět se točí… jak kolotoč.

Nad hlavou šumí oblaka listí,

vykládám pasiáns a nevím nač.

A vítr severní hlavu mi čistí

a já jsem bláznivý, hazardní hráč.

Sedím na prahu starého hradu, 

nečekám na svět, co běží pryč.

Vylezu na věž, nedbaje pádu,

zamču se před všemi, zahodím klíč.

(léto 2009, Zubštejn)

Ukolébavka

Pohladil struny kytary

a tiše začal hrát,

chvíli to bylo k plakání,

chvíli se chtělo smát.

To sladký dřevo zpívalo

a on mi zpíval s ním,

Uši mi celé naplnil

tím tónem čarovným.

Tak na mechovém polštáři

stejně jak na zámku

jsem ležela a on mi hrál

a zpíval ke spánku.

(2009)