Hledání ztraceného času

Všechen písek přesýpacích hodin
Úsměvy, co jsme planě rozdali
A vodu, která uplynula
A cesty, co jsme hledali

Všechno listí mrtvě na zem padlé
A všechny stromy skácené
A všechny hračky, které nikdo nechce
A dílky puzzlí ztracené

Ty všechny věci, co se staly
a jež se berou netečně
chtěla bych napsat do svýh veršů
ať nestaly se zbytečně.

(2014)

Hřbet

Není toho málo, co vláčím na hřbetě
Až moc na to, kolik křížků mám
Zvládám svou pouť vcelku neskloněna
Levá
Pravá
Pomalu ale jistě pořád vpřed

Někdy ale 
Zakopnu o kapku z mého srdce
A to všechno na mě padne tíž a tíž
Až dopadnu na kolena 
A štěrk mi odře dlaně

Prach cesty dusí
A není kde brát dech
A nikdo neslyší jak prosím o oporu
Jak lapám po dechu
A nemůžu vstát
Jak mě to všechno tlačí k zemi

Přesto
Znovu
Znovu
Znovu
Vstávám a dál
Vláčím
To nemálo na svém hřbetě
Vstříc ničemu

(21.5.2019, Černá Pole, 0,6 l bílého)

V teráriu

Beznadějný běh
Pořád dokola jak křeček v teráriu
V tom labyrintu toužení a něh
V tom labyrintu nějak ztrácím dech
A ze soužení usoužená žiju

(25.2.2019, 19.19)

Květnový den

V polích řepka zlátne

a nebe létem modrá

a zelená je tráva

a slunce jako šperk

a voda ze studánky

je chladivá a dobrá,

květnovým chladným ránem

pod nohou skřípe štěrk.

Ječmen je jako moře,

když ve větru se vlní,

cesta se v dálce stáčí

a láká čím dál víc,

v remízcích křičí bažant,

srdce se láskou plní,

když na cestách se hrbí

postavy polednic.

Mraky se zbarví krví

a v lese chlad se vzdouvá,

mlha se budí v rokli

a rosa chladí zem,

ve slunce zapadání

se bota zlehka zouvá,

když srdce šťastně letí

květnovým večerem.

(2014)

Dekadence prázdné plechovky

Tolik happy endů všude kolem

Stříbrné plátno jimi přetéká 

Neskutečnostmi

A přetéká jimi i život

Kolem

Vybuchují miliardy barev radosti a štěstí

To bude tím jarem

Jen v mých očích jsou stromy obalené plísní místo květy

A dekadence prázdné plechovky

Mě nakopává stejně jako já kopu do ní

Tolik happy endů všude kolem

A já zas brečím jarní deště

A volám

Volám o pomoc

(13.5.2019, Černá Pole)

Na půlnoční refýži

Toužím
Po dotycích, jež pálí celým tělem
Přicházejí nečekaně
Když den ztratí svou moc

A mizí
Když překlopí se čas
Nevidí je nikdo
A ani já vlastně nevím
Zda nebyl to jen sen

Po tahu

Nebolí mě srdce, nebolí mě hlava, 
je mi trochu těžko, jako po tahu.
Přejedená, zpitá - to se občas stává,
ztratila jsem dávno všechno odvahu.

Obestřená kouzlem času minulého
vzdávat se mi nechce ani náhodou.
Pustím trochu větru do života svého,
ten vítr mě třeba udrží nad vodou.

(2012)

Černé oči

Jak kdybych byla prokletá
Černýma očima
Hlubokými studněmi
Nekonečnem

Nechci se topit
Zase
      Zase
            Zase

Chci plavat ke světlu
Ne klesat ke dnu
Níž
           a níž