pondělí 31. července 2017

Nic

Nechtěla jsem nic
Žádné modré z nebe
Žádné zázraky
Ani záplavy růží
Večeře a dárky
Představit rodičům
A kamarádům
Ani chodit do kina
A na procházky
A do hospody
A na koncerty
Ani abys mi vyznával lásku

Nechtěla jsem nic
Jen jedno jediné
Abys mi neublížil

Nechtěla jsem nic
A tys mi to nic vzal

neděle 30. července 2017

Klišé

Když hoří svítání nad osamělým světem
A hvězdy vyblednou, až zmizí docela
Naděje vyletí svým velkolepým letem
A srdce rozpálí jak oheň doběla

Poledne zasáhne nás žárem rozechvělým
Na mezi hvozdíky, zlátnoucí obilí
Skláním se před tebou svým veršem neumělým
Zmámení sebou a sebou opilí

Když slunce zahoří v posledním svém boji
A barvy zmizí a všichni jsme jen šedí
Na listu mého srdce tlustě psány stojí
Jen samé otázky a žádné odpovědi

(červenec 2017)

sobota 29. července 2017

Ty vlaky...

… ty mi budou chybět
Ani ne tak ulice a stromy
Park
Ani ne vzpomínky

Vzpomínky si můžu vzít s sebou
Ale trať i s celým vlakem?
Dvě koleje a aspoň tisíc pražců
Ocel a beton
(I když radši než beton mám dřevo a tér)
A mašina a k tomu čtyři vagony
A strojvůdce
A průvodčí s červeným nosem
Ty vlaky, ty mi budou chybět
Ani ne tak lidi a místa
Náš dům
A už vůbec ne vzpomínky

Vzpomínky si před cestou strčím do kapsy
Některé jsou, pravda, těžké
Ale ač sebetěžší, kapsu mi neprotrhnou
Ale vlak?
Koleje a pražce a násep a návěstí?
Zkuste je strčit do kapsy
Tak velkou kapsu neseženete
A všechno by se v ní navíc sesypalo

Ty vlaky, ty mi budou chybět
Burácení po kolejích, po tom budu tesknit
Rachot na mostě
A houkání, než na ten most vjedou
Houkání, co se nese nocí a zní jako volání

Ty vlaky
Ty mi budou zkrátka chybět

čtvrtek 27. července 2017

Na Hádech

V bezpečném klíně vyhřátého lomu,
nad sebou skály větrem vrásčité,
opřená o kmen kvetoucího stromu –
přede mnou Brno k zemi přibité

hřebíky domů, komínů a věží,
svázané hady lesknoucích se aut,
z té mojí výšky oči dolů běží,
dívám se na něj… jako astronaut.

Plní mi oči sluncem odraženým,
místo střech má snad tisíc zrcátek, 
kloboukem mává květy potaženým
a já mu pozdrav vracím nazpátek.

I když tu skřípou neshody a vády,
i když tu občas není lehké žít,
jak tu tak sedím, za zády mám Hády,
musím to svoje Brno ráda mít.

středa 26. července 2017

Pozdě

A už je pozdě říkat čí je chyba
Moje či tvoje, nebo prostě nás
Já neměla jsem mlčet jako ryba
A znovu zkoušet pozastavit čas

Vždyť bylo pozdě, i když bylo brzy
Bez happy endů běžím kupředu
Nebudu znovu říkat, že mě mrzí
Že být jak ty chceš zkrátka nesvedu

Je pozdě... pozdě, a to vždycky bylo
Ty jsi měl na mě pořád přesilu
Jakoby ale hrozně málo zbylo
Když mažu tvoje fotky z mobilu

úterý 25. července 2017

Má cesta

Cesta tak hrozně známá
A vede bůhví kam
Snad k nadějnějším zítřkům
Snad k modrým dálavám

Cesta tak hrozně známá
A cíl je neznámý
Za sedmero kopci
Sedmero řekami

Cesta tak hrozně známá
A přitom neznámá
A jak tak na ní stojím
Nevládnu nohama

Cesta tak hrozně známá
A vede bůhví kam
A já už nebojím se
A po ní utíkám

neděle 23. července 2017

Je červenec

Dnes je tak krásně
Jako v červenci
Je červenec
Opět

Po roce začíná nový maraton smůly
Na smůlu mám štěstí
Někdo ji vybrat musí

Dnes je tak krásně
Vždyť je červenec
A já si našila úsměv
A mám svůj
Soukromý
Permanentní
Leden


sobota 22. července 2017

Neviděna

Neviděna 
Pluji davem
Průsvitná 

Neviděna
Míjím život
Nevidí nikdo
Mé slzy a úsměvy
Má světla a stíny
Nevidí nikdo


Neviděna
Pluji davem
Váš pohled po mně sklouzne
A já se rozplynu v noční temnotě

čtvrtek 20. července 2017

Po dešti

Kap
Kap
Kap
Čas kape z rýny přesýpacích hodin
Pomalu dopadá do kaluže věku
Není kam spěchat, život neuteče

Kap
            Kap
                        Kap
Na starém nádraží déšť crčí z kraje střechy
V zahradě za plotem šustí v starém listí
Trošku to bolí, tohle dospívání

Kap
            Kap
                        Kap
Za hlavou slyším tu věčnou píseň času
Není kam spěchat, není k tomu důvod
Hodiny plynou a já plynu s nimi

pondělí 17. července 2017

Až jednou usnu

Až jednou usnu v trávě nesečené,
nebuďte prosím ty, co chtějí spát,
odpočnout třeba i těm nejsilnějším,
tráva je hebká, hebčí sametu.

Až do ní složím tělo unavené,
budou mi cvrčci k usínání hrát,
já sama sebe k spánku ukonejším,
myšlenky moje usnou za letu.

Složím svou duši, trošku unavenou.
Odpočnu v trávě někde u lesa,
bude mi blaze, zase klidně spící,
získám zpět chvíle darmo utracené.

I na hrdiny jednou zapomenou,
vzpomínat budou jenom nebesa,
zbyde mi cvrččí píseň, tiše znící,
až jednou usnu v trávě nesečené.

sobota 15. července 2017

A je mi líto...

Je mi líto všech nevyřčených slov
A je mi líto všech nespojených rukou
A je mi líto všech marných čekání
Všech srdcí, která bez odezvy tlukou

Je mi líto všech zapoměných cest
A je mi líto všech zutínaných stromů
A je mi líto všech lidí bez cíle
Všech těch, co už netrefili domů

Je mi líto všech lásek minulých
A je mi líto všech nesplněných přání
A je mi líto, že tu zůstávám
Samotná, s prázdnou, nataženou dlaní…

čtvrtek 13. července 2017

Nevzdávat se

Někdy je boj tak krutý
Že se nám chce plakat
Bezmocí
A možná bolestí

Sedíce vedle sebe bojujeme s tichem

Příliš tvrdohlaví
Příliš hrdí
Kdo prohraje, ztratí život

Nevzdávat se
Nevzdávat
Ne dnes
Ne teď
Ne tady

Někdy je boj tak krutý

Že i smrt je milosrdná

úterý 11. července 2017

A když...

A když věříte že
Všechno je jak má být
Růžové 
A sluncem zalité
A vznášíte se na obláčku
Samou láskou šílení a zářící
Oslnění tím druhým
Ohlušení jeho slovy
Omámeni jeho vůní

A když věříte že
Líp už nemůže být

Přijde rána
Vždycky přijde
Spolehlivě jako zima
A stejně neúprosně
Zmrazí všechny ty růžové sluneční sny

A jaro je v nedohlednu
A jara se nedočkáš

Orfeus

Jsem Orfeus a hledám Euridiku,
ach, kde jsi, lásko, moje krásná paní!
Jsem ztracen – další z řady nešťastníků.

Jsem ztracen, bloudím v této temné době,
bloudím kvůli tobě,
bloudím v sobě
a nemít cestu – to je mojí daní.

Ikarovi létá se to snáze.
Ač má křídla pevná být se zdají
padám dolů díky svojí váze,
padám dolů kvůli tíze viny,
neunesou má křídla mé činy

Básníci už dneska nelétají.

neděle 9. července 2017

Sen

Píšu tvoje jméno kamsi na tabuli nebe,
nemůžu tě najít, ukrýváš se ve hvězdách,
jsi bláznivý a krásný a hrozně nedostupný
a jestli tě najdu, tak se změníš v prach.

Dál ve hvězdách tě hledám, řekni mi, kde se touláš,
mám jaksi zvlhlé oči, to bude asi déšť,
jsi bláznivý a krásný a hrozně nedostupný
a dříve, než tě najdu, se stejně rozplyneš.

čtvrtek 6. července 2017

Slečna Klára

Slečna Klára napustila vanu.
Příjemné je v horku zchladit hlavu,
horká voda ulevuje nohám,
bublinky jsou dobré na únavu.

Tehdy v létě taky bylo horko!
napadně ji, když si trepky chystá.
A zrovna tak zavoněly meze...
A byl srpen, tím si byla jistá.

Ach ty nohy! Oteklé. A bolí.
Zato tenkrát... Taky byla mladší.
Tehdy bylo vůbec všechno jiné.
Víno trpší a jahody sladší.

Slečna Klára odložila župan.
Kdyby tak šlo odložit i kila!
Nebo roky. Starosti a strasti.
Jen vzpomínky, ty by neshodila.

Ach, to léto! Kdy to vůbec bylo?
Je to jako před tisíci roky.
Kytara jak kolébání zněla
a on zpíval pořád další sloky.

Kampak zmizel? Kam se vůbec ztratil?
Tehdy řekl "Počkej na mě, milá"
Voda chladne. Slečna tiše vzdychla.
Počkala. A nikdy nezradila.

Slečna Klára znavené má srdce.
Ne tak věkem, spíše láskou planou.
Od řeky se nese pokřik dětí.
Naposled se cítit milovanou!

Půl století, znovu, každý srpen
vzpomíná si, jak se spolu smáli.
Slečna Klára leží v chladné vodě.
A bublinky dávno vyprchaly...

pondělí 3. července 2017

Sbohem a šáteček

Sbohem a šáteček v té poslední chvíli
Recitál marnosti Opožděný vlak
Mávám a netuším, že už jsme tu byli
Všechno se změnilo Předtím Nebo pak

Sbohem a šáteček Zamávají dlaně
Má hloupost bez hranic Marné čekání
Slzička na víčku zachutnala slaně
Propadnu do bylo Kdo mě zachrání

Sbohem a šáteček Návrat bez odchodu
Básnička bez konce Vyražený dech
Do věže k princezně vede tisíc schodů
Ne, já tam nepůjdu Dole mě tu nech…

sobota 1. července 2017

Meruňky

Donesl meruňky pro svou krásnou vílu,
donesl meruňky, dal jí je do náruče,
srdce jim bušilo a mělo hroznou sílu,
bál se a moc si přál, ať nikdy nedotluče.

Donesl prstýnek a jeho krásná víla
získala z rozpaků barvu meruněk,
květiny voněly a vůně se z nich lila,
na stará kasárna svítil úplněk.

Donesl květiny svojí krásné víle,
donesl květiny, líbal ji ověnčenou,
ve starých kasárnách (jaká to byla chvíle!)
na dlažbě prorostlé se stala jeho ženou.