Až jednou usnu

Až jednou usnu v trávě nesečené,

nebuďte prosím ty, co chtějí spát,

odpočnout třeba i těm nejsilnějším,

tráva je hebká, hebčí sametu.

Až do ní složím tělo unavené,

budou mi cvrčci k usínání hrát,

já sama sebe k spánku ukonejším,

myšlenky moje usnou za letu.

Složím svou duši, trošku unavenou.

Odpočnu v trávě někde u lesa,

bude mi blaze, zase klidně spící,

získám zpět chvíle darmo utracené.

I na hrdiny jednou zapomenou,

vzpomínat budou jenom nebesa,

zbyde mi cvrččí píseň, tiše znící,

až jednou usnu v trávě nesečené.