Gin z lahve

Občas píšu z první vody
Dneska píšu z prvního ginu
Dobře
Ne z prvního

Bylo jich víc
Víc než mých nešťastných lásek
než dní s nevyslyšeným voláním
než nocí bez šťastného konce 

Snadno se píše
Když vám v hlavě vězí trám
Když vám na srdci leží kámen
Když nevíte kam utéct
Když vaše básně nikdo nečte 

Ne snadno
Prsty, ty snadno skáčou po písmenech
Ale srdce
To pláče někde v koutě
a duše pod tíhou všech těch ginů
má jen jediné přání

Ať už je ráno
Ať už je den

(25.1. 2020, Brno, Antala Staška)

Jak voní listopad

Zapomnění vprostřed listopadu
Stále věříme
V dobré konce
A že zvítězí
Ty dvě dámy
Jménem Pravda a Láska

Jsme celou generaci ve svobodě
A stejně se cítíme být svázaní

Nadechni se, země
To voní listopad

(17. 11. 2019)

Poslední sklenička

Ještě můžu psát
Ač mi víno zvolna plní hlavu
Poslední cigáro
A jak odsouzená na popravu
Zvládnout musím, co mi tíží duši
On neví, sotva vůbec tuší

Ať neví
Vždyť tohle je můj boj
Pod clonou deště schladím svůj nepokoj
A čas, ten všechny rány zatáhne
Nezhojí, s tím mám až moc zkušenost
Teď jenom přestát bezmoc a žárlivost
A doufat aspoň v jeho štěstí

Vrátím se zpátky ke své lahvi vína
Po vínu aspoň na chvíli se zapomíná
Na prohru, co bolí víc než dřív

Ještě můžu psát
Přiopilá sic
Psát ještě můžu
Ale už nic víc

(3. 7. 2019)

Stejný večer

Večer stejný jak každý druhý den
Jen trocha zoufalství
A hodně alkoholu
Večer stejný a stejné je i nebe
A život... život, ten jde zase dolů

Večer stejný jak každý druhý den
Vlastně dost zoufalství 
A méně alkoholu
Večer stejný a stejné je i město
A nikdy, nikdy nebudeme spolu.

(1.10.2019, Hluchá Zmije)

Zavřeno

Chtěla jsem

Otevřít se a mluvit

Ale do zdi nikdo nemluví rád

Do hluchých uší

Nikdo nechce své smutky svěřovat zavřeným očím

Já chtěla mluvit

Ale nebylo mi nasloucháno

A tak zase zavíráme krám

A já si otevřu místo srdce víno

A pak budu všechno vyprávět pravdě na dně láhve

(2.1.2020, 17.05)