Černí havrani

Mlhavý upršený podzim
A hlava dávno není v oblacích
Spíš ryje nosem v zemi
Vonící tlejícím listím

A zlatavý vodopád se snáší na trávníky
A ukrývá pod sebou šeď a žal

Večer se světlo lamp chvěje chladem
Ráno tě najdou s jinovatkou v duši
A jen černí havrani
Za tebou zaklapnou zobák

(6.11.2019)

Dnes večer

Dnes večer piju a pláču

Protože věci berou rychlý spád

A jejich směr je jasný

Konečný

Někde až úplně dole

Tak hluboko, že tam nepronikne

Jediný paprsek světla

Myslím na má údolí

Na mé cesty, kopce, pole

Na můj obzor

To jediné mi drží ruku

Která by ráda 

Pila na všechny, kterým jsem ublížila

A kteří ublížili mě

Ale dnes večer jen piju a pláču

A ani jedno není rozhřešením

To dnes už vím

Rozhřešení nepřijde nikde

A já budu pít a plakat

Dokud někdo neřekne

Všechno odpuštěno

(20.25, Antala Staška, dopíjení zbytků a muškát)

Co neprožiješ s nikým

Jsou věci
Které neprožiješ s nikým

Ty hodiny na rohu
V dešti pod lešením
A na rantlu
Mezi hromadou suchého listí a tavolníkem

Půlnoční hovory
A hovory ve tři ráno

Tiché spiklenectví v davu
Nebo i bez něj

A smích, smích, smích
Nad životem, světem
Nad námi samými

A mlčení
To když slova nejsou potřeba

Jsou věci
Které neprožiješ s nikým

A mně už je nikdo nevezme

(Brno, 7.6.2020)

Milosrdný čas

Čas není milosrdný,
bere si, co se dá,
a všechno, co je v barvě
vybledne do šeda.

Čas nejlepší je lékař,
bere si, co se dá,
co bolelo tě v duši
dík němu vybledá.

(z šuplíku, cca 2016)

Jednou tu nebudeme

Někdy vážně lituju
Ne tu marnost
Tu hloupost
Ne ty oblačné zámky
A pak hrozné pády na zem
Ne nedostatek lásky
Ne nedostatek citu
Nevděk zaslepenost
Ani tu věčnou sebestřednost ne

Lituju 
Že přátelství nemá cenu
Je jen spotřebním zbožím
Něco, co nepotřebuješ

A já lituju
Že jednou
Až ho potřebovat budeš
Už tu pro tebe nebudeme

Protože i my jsme jen lidi
A tisíckrát s námi podlahu nevytřeš

(25. 4. 2020)

Maják

Když voláš o pomoc
Jen majáky odpovídají naučeným signálem
Lidé ne

Ti si žijí dál své životy
Láská, nenávist a zrada
Láska, nenávist a konec

Když voláš o pomoc
Jen břeh odpoví svým volání
Připluj ke mně
Roztříšti se
O mé ostré skály

Jen tady najdeš pokoj

V necelé půli března

Pláču
Minulost mě drtí
Odporně kostnatým kolenem
Klečí mi na zádech
A já reju nosem v zemi

Nevoní po jaru
Kdepak
Je hnilobná a odporná
Ta vůně
Která mi proniká až do hlavy

Pláču
Slza
Dvě
Víc ne

Jsem jenom obláček ginu
Jen kapka vykondenzovaná na skle
Nejsem nic

Nic

Nic

Skoro březnová

Zasněná jak náměsíčník se loudám ulicí
Mé město vztahuje neony
Dotýká se mě kandelábry
A řeky kolejí lákají k plavbě až za obzor

Ještě svítí zimní souhvězdí nad odranými stromy
Ale sněženky už vystrčily prsty
A jaro mi připaluje lýtka
(Ale jen trochu, prostě ze zvyku)

A je mi krásně jako pokaždé
Když jaro zavoní vzduchem
A je mi krásně
A ještě krásněji
Když jako náměsíčník
Zasněná
Loudám se ulicí
Vstříc březnu

(8.3.2019)

Průhledná zápletka

Jsou příběhy
Jejichž konec neuhodneš
Plné zvratů
Překvapení

Někdy skončí jako z červené knihovny
Někdy jen tak odplynou jak rozečtená kniha
A někdy to skončí prostě špatně
(ale i to je přece život)

Jsou příběhy
Které přečteš jedním pohledem
Se zápletkou průhlednou jak poslední sklenka
Víš hned, že nemají dobrý konec

Škoda jen
Že je nečtou i ti
Kteří tyhle příběhy píšou

(3. 2. 2020, kancelář)

Pod šibenicí

Jak poslední ze všech psanců
S hlavou v dlaních čekám na popravu
Na oprátce se houpou
Mé naděje
Sny
A důvěra
A čtvrtá, čtvrtá v řadě budu já

Až to přijde
Až upletou mi provaz z deziluzí
Odmítnu pásku přes oči

Vždycky jsem se dívala vpřed
A necouvám ani teď
Když jako poslední psanec
S hlavou v dlaních
Čekám
Na
Popravu

(21.1.2020, kancelář)

Matematická

Má lásko z první lavice,

jak na základní škole

zbožně ti koukám na záda

a nesměle si sním.

Vidíme se jen v matice

a ještě u Markové

a mé srdce to nezvládá

a pukne. Já to vím!

Má lásko z první lavice,

jen díky tobě snad,

když mezi snění bláznivé 

mi vpluje integrál,

tak vzbudí se mé ambice

a štěstí bude přát

a já v písmenko příznivé

změním svůj svatý grál.

(2. 11. 2017, v matematice)

Gin z lahve

Občas píšu z první vody
Dneska píšu z prvního ginu
Dobře
Ne z prvního

Bylo jich víc
Víc než mých nešťastných lásek
než dní s nevyslyšeným voláním
než nocí bez šťastného konce 

Snadno se píše
Když vám v hlavě vězí trám
Když vám na srdci leží kámen
Když nevíte kam utéct
Když vaše básně nikdo nečte 

Ne snadno
Prsty, ty snadno skáčou po písmenech
Ale srdce
To pláče někde v koutě
a duše pod tíhou všech těch ginů
má jen jediné přání

Ať už je ráno
Ať už je den

(25.1. 2020, Brno, Antala Staška)

Jak voní listopad

Zapomnění vprostřed listopadu
Stále věříme
V dobré konce
A že zvítězí
Ty dvě dámy
Jménem Pravda a Láska

Jsme celou generaci ve svobodě
A stejně se cítíme být svázaní

Nadechni se, země
To voní listopad

(17. 11. 2019)

Poslední sklenička

Ještě můžu psát
Ač mi víno zvolna plní hlavu
Poslední cigáro
A jak odsouzená na popravu
Zvládnout musím, co mi tíží duši
On neví, sotva vůbec tuší

Ať neví
Vždyť tohle je můj boj
Pod clonou deště schladím svůj nepokoj
A čas, ten všechny rány zatáhne
Nezhojí, s tím mám až moc zkušenost
Teď jenom přestát bezmoc a žárlivost
A doufat aspoň v jeho štěstí

Vrátím se zpátky ke své lahvi vína
Po vínu aspoň na chvíli se zapomíná
Na prohru, co bolí víc než dřív

Ještě můžu psát
Přiopilá sic
Psát ještě můžu
Ale už nic víc

(3. 7. 2019)

Stejný večer

Večer stejný jak každý druhý den
Jen trocha zoufalství
A hodně alkoholu
Večer stejný a stejné je i nebe
A život... život, ten jde zase dolů

Večer stejný jak každý druhý den
Vlastně dost zoufalství 
A méně alkoholu
Večer stejný a stejné je i město
A nikdy, nikdy nebudeme spolu.

(1.10.2019, Hluchá Zmije)

Zavřeno

Chtěla jsem

Otevřít se a mluvit

Ale do zdi nikdo nemluví rád

Do hluchých uší

Nikdo nechce své smutky svěřovat zavřeným očím

Já chtěla mluvit

Ale nebylo mi nasloucháno

A tak zase zavíráme krám

A já si otevřu místo srdce víno

A pak budu všechno vyprávět pravdě na dně láhve

(2.1.2020, 17.05)