Na rantlu

Sedla jsem na kraj chodníku
s úsměvem v koutku úst
a poprvé snad v životě
slyšela trávu růst.

Sedla jsem na kraj chodníku
s úsměvem na řasách
a u nohou mi petrklíč
váhavě razil prach.

Sedla jsem na kraj chodníku
S úsměvem pod nosem
a jaro s věncem z narcisů
se vrátilo zas sem.

(30.3.2010)

Brno - město Skácela i moje

Něco mezi dřímotou a sněním,
kdy se čas na chvíli zastaví,
prapodivný nádech před setměním,
tajený a trochu sípavý.

Na kopcích se tyčí paneláky,
rudě cinkne slunce o řeku,
věže vábí hledající zraky,
rychlej' bije srdce člověku.

Na tu chvíli zastaví se boje,
mírně stoupá jasný zvonů hlas,
Brno (město Skácela i moje)
píše svoje zprávy nad Radlas.

Hodiny se v běhu zastavují,
pod kašnu si cestu proklestím,
mraky tiše nad mým městem plují
a pan Skácel kráčí náměstím.

(2011/2018)

Jarní

Znovu jsem nosem ryla zem
Ne poprvé Ne naposledy
Z údolí znělo pukání
Jak na rybnících tály ledy

Zrovna jsem nosem ryla zem
(ačkoliv méně, než je zvykem)
A společnost mi dělal sníh
Se sněženkou podsněžníkem.

Zrovna jsem nosem ryla zem
Smůla, ne že by se mi chtělo
A z hlíny přímo do mé hlavy
Mi první jaro zavonělo

Zrovna jsem nosem ryla zem
Když jaro přišlo do zahrádky
Když klišé do hlíny tě srazí
Hlavní je zvednout se zas zpátky

(10.3.2018)

Nezpívej

Nezpívej, ticho neděsí,
vždyť vítr fičí flétny hrou
a ptáci (jako na lesy)
se přidávají písní svou.

Nezpívej, ticho nebolí,
tráva je jako oceán,
obilí hraje na poli,
jak varhany zní celý lán.

Nezpívej, neruš země tón,
jde kdesi z hloubi, dunivý,
a z vesnice sem zvoní zvon
a jásá potok chladivý.

Nezpívej, poslouchat zkus jen
jak čmeláci nám zahrají
a až svou píseň skončí den - 
slyš hvězdy, jak nám zpívají. 

(22.3.2011)

Jarní vítr

Když začne foukat teplý vítr

Žene před sebou zimu

Těžká mračna

Staré listí

Havrany

Když začne foukat teplý vítr

Svět je najednou čistší

Vítr odnesl všechno

A přivál ptačí típání

Rozněžnělé pupeny

Deště

Když začne foukat teplý vítr

Přeji si, aby mě vzal s sebou

A nesl mě pryč

Až někam na hřeben Pálavy

Až někam za Tišnov

Až někam…

…kam sám bude chtít.

(9.3.2017)

Pod Milenci

Když sedával pod Milenci,
čas mu plynul jako nic,
okořeněn smutnou vůní
větru, jež vál z Bohunic.

Cinkot, hrkot, pískot, šumy,
jak když tančí nevěsta,
nesl vítr, který často
zavál také od města.

Často snil si na lavičce,
sedě mírně v záklonu,
vítr hvízdal, zatočil se
pod Milenci z betonu. 

(9.5.2011)

Přání

Přání má

Nikdy nevyslovená

Umírají osaměle

Nevyslyšena

Kdesi v půli cesty

Mezi rozumem a srdcem

Přání má

Šeptaná nesměle

Vykřičená drze

Umírají

Nevyslyšena

Kdesi v půli cesty

Mezi mnou a tebou

(14.12.2017)

Hej, brácho...

Hej, brácho, oheň hoří,
tak klestí polož opodál,
necháme si ho na pak.
Netvař se, jako by ses smál,

neříkej, žes to říkal,
sama vím, že mi nevěří.
Oheň už, brácho, hoří,
já hořím s ním jak pápěří.

Kus dřeva ještě přilož,
jde vlhká zima při zemi,
vichr mi duší cloumá
a hýbe kolem větvemi.

Hej brácho, oheň hoří
a tys měl pravdu, ano, vím...
Tak přihoď další dřevo,
ať hoří víc, chci hořet s ním!

(25.11.2011)

Dekadence

Chtěli jsme sbírat maliny,
něco nám v tom však brání,
na trávě mrtvá srnka je
a brouci hodují na ní.

Nebudem přece jíst maliny
s příchutí mrtvé srnky,
zanecháme ji rozkladu 
a půjdem sbírat trnky.

(2010)