Něco mezi dřímotou a sněním,
kdy se čas na chvíli zastaví,
prapodivný nádech před setměním,
tajený a trochu sípavý.
Na kopcích se tyčí paneláky,
rudě cinkne slunce o řeku,
věže vábí hledající zraky,
rychlej' bije srdce člověku.
Na tu chvíli zastaví se boje,
mírně stoupá jasný zvonů hlas,
Brno (město Skácela i moje)
píše svoje zprávy nad Radlas.
Hodiny se v běhu zastavují,
pod kašnu si cestu proklestím,
mraky tiše nad mým městem plují
a pan Skácel kráčí náměstím.
(2011/2018)
Žádné komentáře:
Okomentovat