Když sedával pod Milenci,
čas mu plynul jako nic,
okořeněn smutnou vůní
větru, jež vál z Bohunic.
Cinkot, hrkot, pískot, šumy,
jak když tančí nevěsta,
nesl vítr, který často
zavál také od města.
Často snil si na lavičce,
sedě mírně v záklonu,
vítr hvízdal, zatočil se
pod Milenci z betonu.
(9.5.2011)
Žádné komentáře:
Okomentovat