V Polné

Na náměstí v Polné

Tichá a čekající

Ne však osamělá

Co bude?

A co vlastně bylo?

Třeba je jen teď...

Život

Kaleidoskop

Barvy podzimu a šeď

Na náměstí v Polné

Malé pousmání

A koruna cinkla

O chodník

Víc nestála ta chvíle

Ten krátký, krásný okamžik...

Zvláštní

Zvláštní
Jak nikdy nevíme
Kam jede náš vlak

Před rokem
Kdyby mi řekli
"Hloupá holko z Brna
svět ti padne k nohám
a pak padneš ty
hluboko pod svět
hluboko pod sebe,"
Nevěřila bych

Zvláštní
Jak nikdy nezjistíme
Kam jede náš vlak
Protože zůstaneme ležet na náspu
Mezi kolejemi

Neumírám

Podzim mě obejmul svojí vlhkou paží

a splíny zahalily úspěšně mou tvář,

nemůžu uvěřit, že jsi tolik jiný.

Nemůžu uvěřit, že jsi jenom lhář.

Na podzim opadá každá moje láska,

uschne a zežloutne, odpadne jak list,

v kalužích utopím zbytečky mých citů

a spálím básně tvé – už je nechci číst.

Strniště zvláčená, rozhořené lesy…

jsem ráda básníkem takhle k podzimu.

Neumřu na lásku, když se končí říjen,

neumřu na lásku! (To spíš na rýmu)

V parku

Možná trochu bláznivá

Vždyť říjen odchází s deštěm

A zima vkrádá se vlhce do bot

Na ulicích vyrostly deštníky

Nikdo se nebrodí v mokrém listí

A ona přesto sedí

V šedém kabátě a s úsměvem snílků

Vprostřed parku

Kdoví, co vidí její oči

Snad jiné místo

Jiné lidi

Jinou dobu

Snad vzpomíná

Snad myslí na budoucnost

Možná trochu bláznivá

Míjená

A to mokré, zlaté listí

Ji za chvíli celou přikryje

Brnu

A že miluju

Déšť je podobný diamantům padajícím z nebe

V kalužích tančí duhové kuličky

Šneci mají ulity vymalované tisícem barev 

A voda v okapech zpívá o místech, odkud přišla

O dálkách, jezerech s azurovou vodou

O lesích s chladivou trávou

O nadoblačných výšinách

A že miluju

I šedá obloha má své kouzlo

Mokré město podobá se spící ženě

A v dálce paprsky slunce kreslí obzor

Protože miluju

Déšť, kaluže a léto

Protože miluju

Tohle město v šatech z deště

Protože miluju…

Tak mi ani mokro v botách nevadí

Pátek třináctého

Ráno jsem vstala levou nohou

A byl pátek třináctého

Ať se přihlásí, kdo věří na pověry

Den byl krásný

Měla jsem dobrou náladu

Nečekaně dobrou na to, co se stalo

Pak jsi napsal

Zase ne

Nechodím s křížkem po funuse

To radši zatnout zuby

A zalézt do ulity

Den byl krásný

Náladu jsme ovšem měla hroznou

Úměrnou tomu, co se nestalo

Ráno jsem vstala do špatného života

A byl pátek třináctého

Ať se přihlásí, kdo věří na pověry

Všechno je jak má být

„Ještě pláčeš?“

„Ne, už ne.“

„Takže je všechno v pořádku?“

Růže vadnou a jiřiny odkvétají

Podzim studeně dýchá

Slunce svítí skrz opar

Listí zlátne

A padá

„Všechno je, jak má být.“

Ještě pláču?

Ne, už ne.

Nemám slzy

Došly mi

Večerem

Tíha celé země

Na jednoho

Mnoho

Drtivá, hrozná

Těžko se vzpírá

Zdvihnu znavenou hlavu

Nad zemí nebe

Držím nebe

Hvězdnatou hlubinu

Ne aby nespadlo

Aby neuletělo

Poslední červnový den na nádraží v Havlíčkově Brodě

Ráda čekávám na nádraží

V hale s okny plnými mrtvých much

S chraplavým amplionem

S hordou dětí 

Vonící kávou z automatu

Nevadí mi, že má vlak zpoždění

Čekám na lavičce

Unavená jak Nezvalův Rachel

Stříbřité koleje zatáčí do neznáma

Kdoví kam a co nás tam čeká

Kéž bych tak nikdy nedojela cíle

Co kdyby přece

Vím že ne
A přesto
Stejně jako tehdy
Když jsem věděla
Že telefon už nezazvoní

Jedno malé
Maličké
Já
Někde až úplně vzadu v hlavě
Mává velkým 
Pestře vyvedeným 
Transparentem
Na kterém stojí

"Co kdyby přece!"

3. října 2016/2017

Těch chyb

Překlepů a pádů

Bylo dost

Až moc možná

Na tak málo času

Ale všechny 

(kdyby na věc přišlo)

Bych si klidně dala znovu

Protože bolely až potom

A stály za těch pár slz

Ale ty

A to všechno kolem

To bych 

Zakopala do zahrady pod jabloň

A zapomněla

Zapomněla 

Z celého svého

Hloupého

Naivního

Srdce

Protože to hezké, křehké a jemné

Ve mně

V nás

Jsi zničil jednou větou

A ani já nejsem tak shovívavá

Do písku

Do písku prstem psát

O slovech

Která nevyřčena

Bolí v duši

Vyřčena

Bolí na rtech

Kdo bez viny

Ať první hodí slovem

Do písku do prachu do hlíny

Slzy ten nápis nesmažou

Jen necitlivá noha

Jen vítr

Jen déšť

Déšť, ten smaže všechno