Neumírám

Podzim mě obejmul svojí vlhkou paží

a splíny zahalily úspěšně mou tvář,

nemůžu uvěřit, že jsi tolik jiný.

Nemůžu uvěřit, že jsi jenom lhář.

Na podzim opadá každá moje láska,

uschne a zežloutne, odpadne jak list,

v kalužích utopím zbytečky mých citů

a spálím básně tvé – už je nechci číst.

Strniště zvláčená, rozhořené lesy…

jsem ráda básníkem takhle k podzimu.

Neumřu na lásku, když se končí říjen,

neumřu na lásku! (To spíš na rýmu)