Někdy se člověku zdá
Že stojí v kruhu
Stromů
Hořících
Které zapalují suchou trávu
A plameny s plíží blíž
Někdy se člověku zdá
Že celý svět hoří
A když se vzbudí
Plameny mu olizují tvář
(16.11.2018)
pondělí 25. března 2019
úterý 19. března 2019
Politická
Na senátu v aule áčka
teče nuda po schodech,
tichý řečník tlampač mačká,
koktá, chytá druhý dech.
Tichým hlasem cosi mele,
těžko říci, co je zač,
pomyslíš si: "Do háje!
To je hadů uspávač!"
Na senátu každý svoje,
stížnost na IS, na jídlo,
řeší tu své nepokoje -
a mně kafe vystydlo.
teče nuda po schodech,
tichý řečník tlampač mačká,
koktá, chytá druhý dech.
Tichým hlasem cosi mele,
těžko říci, co je zač,
pomyslíš si: "Do háje!
To je hadů uspávač!"
Na senátu každý svoje,
stížnost na IS, na jídlo,
řeší tu své nepokoje -
a mně kafe vystydlo.
středa 13. března 2019
O podzimu 2015
Čtyři roky, víš
Čtu o všem a na vše vzpomínám
Snad lituju Spíš jistě
Tys byl...
Kde jste slova, když vás potřebuji?
Klišé to nebylo, to jen je tato báseň
Klišé to nebylo, spíš sen
Z jednoho krásného podzimu
Z něhož jsem vyšla nezraněna
Čtyři roky, víš
Nevíš
Já vím
Stačí, že já vím...
Čtu o všem a na vše vzpomínám
Snad lituju Spíš jistě
Tys byl...
Kde jste slova, když vás potřebuji?
Klišé to nebylo, to jen je tato báseň
Klišé to nebylo, spíš sen
Z jednoho krásného podzimu
Z něhož jsem vyšla nezraněna
Čtyři roky, víš
Nevíš
Já vím
Stačí, že já vím...
pátek 8. března 2019
Tramvají číslo osm
Ráda jezdím osmičkou
A vzpomínám si
Jak by to bylo včera
Jak by to bylo nikdy
Ty rozklepané nohy
A hrdlo stažené očekáváním
Jakým klišé je tato báseň
Takovým byl i náš příběh
Průhledný jak sklo osmičky
Té, kterou tak ráda jezdím
A vzpomínám si
(25.6.2018)
A vzpomínám si
Jak by to bylo včera
Jak by to bylo nikdy
Ty rozklepané nohy
A hrdlo stažené očekáváním
Jakým klišé je tato báseň
Takovým byl i náš příběh
Průhledný jak sklo osmičky
Té, kterou tak ráda jezdím
A vzpomínám si
(25.6.2018)
čtvrtek 7. března 2019
A smrt má jméno Markéta
Padám jak kámen dolů k zemi,
obláček růžový odlétá
a tvrdá hlína na mě čeká
a smrt má jméno Markéta.
Žárlivost schovám pod kamení,
hořkostí krutě prokletá,
snažím se ukrýt ke svým splínům
a smrt má jméno Markéta.
Snažím se dýchat v mělkém hrobě,
hlava bolí jak přejetá
a další hlína na mě padá
a smrt má jméno Markéta.
Bezmocně dřepím pod svým křížem,
nepřežili jsme do léta,
křičím tu po jediném slově
a smrt má jméno Markéta.
(25.2.2019, AS LDF)
obláček růžový odlétá
a tvrdá hlína na mě čeká
a smrt má jméno Markéta.
Žárlivost schovám pod kamení,
hořkostí krutě prokletá,
snažím se ukrýt ke svým splínům
a smrt má jméno Markéta.
Snažím se dýchat v mělkém hrobě,
hlava bolí jak přejetá
a další hlína na mě padá
a smrt má jméno Markéta.
Bezmocně dřepím pod svým křížem,
nepřežili jsme do léta,
křičím tu po jediném slově
a smrt má jméno Markéta.
(25.2.2019, AS LDF)
sobota 2. března 2019
Z Lidické na Zelný rynek
Toulám se po bulváru, noha mine nohu,
kolem putyk, co nám dávno zrušili,
kolem kandelábrů v postmoderním slohu,
pasáží z pátků, jež jsme propili.
Toulám se po refýži v záři neonové,
koleje zrcadlí slabý města lesk,
minulost z Parnasu jistě nevyplove,
u dna ji zatíží výčitky a stesk.
Toulám se po městě, co drží moji duši,
kolem hospod, kde nás dávno neznají,
kolem lidí, kteří k poetům jsou hluší,
a kterým s Mozartem se smějem potají.
(podzim 2018, na Lidické)
kolem putyk, co nám dávno zrušili,
kolem kandelábrů v postmoderním slohu,
pasáží z pátků, jež jsme propili.
Toulám se po refýži v záři neonové,
koleje zrcadlí slabý města lesk,
minulost z Parnasu jistě nevyplove,
u dna ji zatíží výčitky a stesk.
Toulám se po městě, co drží moji duši,
kolem hospod, kde nás dávno neznají,
kolem lidí, kteří k poetům jsou hluší,
a kterým s Mozartem se smějem potají.
(podzim 2018, na Lidické)
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)