středa 30. května 2018

2009


Možná, že mi to neuvěříš,
přesto ti budu vyprávět
pár věcí, které asi nevíš -
a zabere to jen pár vět.

Ten rok se leccos divné zdálo
i když vše bylo v pořádku.
Nejhorší, co se tenkrát stalo -
vysnila jsem si pohádku.

Já vůbec příliš často snila
a všechno byl to pouhý sen…
Ta emoce, co ve mně zbyla,
bojí se ukázat se ven.

Promiň mi, nic ti nevyčítám,
ani dnes, ani za léta.
Jen jak tu stojím, tiše sčítám
všechna „proč“, která odlétla.

(2009)

pátek 25. května 2018

Mezi poli


Po cestě mezi poli
pomalu si kráčím,
vevnitř mě něco bolí,
tak se zvenku mračím.

Po cestě mezi poli
beze spěchu, z lína,
když náhle po okolí
zavoněla hlína.

Hlína je jak krev země
trávou obvázaná,
řine se polem ke mně,
kde já kráčím sama.

Po cestě přímé, rovné,
bez zatáček, jasné…
Až se ta cesta ohne,
tak mi léto zhasne.

Po cestě mezi poli
pomalu si kráčím,
a tak jdu pořád dál
(i když nevím za čím).


(léto 2009, Lísek)

neděle 20. května 2018

S Životem za zády


S Životem za zády,
uhnaná, znavená,
letím, až spěchem se ze mě leje.
Nemám čas přemýšlet,
co Štěstí znamená,
a jestli ve světě vůbec kde je.

S Životem za zády
vyzkouším potichu,
co všechno vydržím, když přijde čas.
A musím přiznati
(s ohledem na pýchu),
že rány přestojím zas, zas a zas.


(2009)

pátek 18. května 2018

Melodie

Má melodie
Z tisíce je tónů
Zní všechny naráz
Zdají se být jedním

Tóny jitra a stmívání
Jarního větru
Rozkvetlých třešní

Má melodie
Nezní vždycky čiště
Někdy skřípnou

Tóny vztahů a lásek
Vzpomínání
Činů

Má melodie
(Nejenom ta moje)
Zní vším co jsem
Vším čím jsem byla
Vším čím budu

Tisíc tónů
A jediná já.

(2016)

středa 16. května 2018

Není proč spěchat

Není proč spěchat, je dost času,
ještě je zelené obilí,
ještě jsou zarostlé všechny cesty,
na nichž jsme ještě nebyli.

Není proč spěchat, je dost času,
však slunce ještě nepálí,
nekvetou ještě všechny meze,
na nichž jsme ještě nespali.

Není proč spěchat, je dost času,
půjdem až pozděj, za chvíli,
až rudé slunce osvítí kopce,
na nichž jsme ještě nebyli.

Není proč spěchat, je dost času,
ještě je čas být dospělý,
tak zatím snívám o obzoru,
jenž najít jsme ještě nechtěli.

neděle 13. května 2018

Jak se tak dívám


Jak se tak koukám kolem sebe,
vidím , že krásy je víc, než dost,
kopce a lesy a pole a nebe
se nad námi klene jak modrý most.

Jak se tak dívám na svět kolem
mám chuť se v dálku rozběhnout,
utíkat lesem nebo polem,
za kopce s modrou řekou plout.

Jak si tak sedím, zírám tiše
pak čmárám prstem do hlíny:
Všechno je tak, jak básník píše,
je léto a mám prázdniny.


(léto 2009, Rozsochy)

čtvrtek 10. května 2018

Květnová

Zlaté skvrny lánů řepky,
strakaté pole slunečnic,
remízky jako koruna kopců,
zvony znějící od vesnic.

Lesy hluboké jako studny
a studny černé jako noc,
slunce hladící pavučiny
v nichž rosa volá o pomoc.

Jaro se v léto zvolna láme,
hlavu máš plnou nápadů
a verše z pera rychle liješ,
když slunce klesá k západu.

Obilí až se změní v zlato,
zlatem ten pohled nesplatí,
tak všechny cesty zapomněné
už se ti nikdy neztratí. 

pondělí 7. května 2018

U kapličky na Kořenci


Znavená sedla jsem na schody kaple,
zklidnila pomalu nervy své naplé,
obloha pozvolna stáhla se mraky,
ve vzduch najednou neslyšet ptáky.

Dusno a ticho a nebe je žluté,
napětí před bouří vždycky je kruté.
Znavená sedím na kamenných schodech,
ticho mě připraví bezmála o dech.

Krajina mlčí, snad nedýchá ani.
„Ať prší. Dešti!“ zbožné zní přání.

Konečně hromy zaduní zemí
a blesky svítí barvami všemi,
vichřice cloumá alejí stromů
a mě déšť zahnal ze schodů domů.


(2008)

čtvrtek 3. května 2018

Na nádraží v Rozsochách


Na malém nádražíčku na okraji světa,
na zdi, co čmáranci se skvěje do dáli,
kousíček nad srdcem, kde Radim je a Greta,
společně s tvým moje jméno napsali.

Napsali, napsali, ten náš přelud krátký
kousíček nad jednoho vola Zderada,
plus mezi námi nemůžou vzít zpátky,
snad proto čtu to jen velmi nerada.

Na malém nádražíčku na zdi počmárané
zachytil někdo kousek naší rozepře.
Všechny ty osudy, do zdi vyškrábané,
budou tam, dokud je někdo nepřetře.

(2008)