Květnová

Zlaté skvrny lánů řepky,

strakaté pole slunečnic,

remízky jako koruna kopců,

zvony znějící od vesnic.

Lesy hluboké jako studny

a studny černé jako noc,

slunce hladící pavučiny

v nichž rosa volá o pomoc.

Jaro se v léto zvolna láme,

hlavu máš plnou nápadů

a verše z pera rychle liješ,

když slunce klesá k západu.

Obilí až se změní v zlato,

zlatem ten pohled nesplatí,

tak všechny cesty zapomněné

už se ti nikdy neztratí.