Mezi poli

Po cestě mezi poli

pomalu si kráčím,

vevnitř mě něco bolí,

tak se zvenku mračím.

Po cestě mezi poli

beze spěchu, z lína,

když náhle po okolí

zavoněla hlína.

Hlína je jak krev země

trávou obvázaná,

řine se polem ke mně,

kde já kráčím sama.

Po cestě přímé, rovné,

bez zatáček, jasné…

Až se ta cesta ohne,

tak mi léto zhasne.

Po cestě mezi poli

pomalu si kráčím,

a tak jdu pořád dál

(i když nevím za čím).

(léto 2009, Lísek)