Sedla jsem na kraj chodníku
s úsměvem v koutku úst
a poprvé snad v životě
slyšela trávu růst.
Sedla jsem na kraj chodníku
s úsměvem na řasách
a u nohou mi petrklíč
váhavě razil prach.
Sedla jsem na kraj chodníku
S úsměvem pod nosem
a jaro s věncem z narcisů
se vrátilo zas sem.
(30.3.2010)
Žádné komentáře:
Okomentovat