U potoka

Sedla jsem na starou, zetlelou kládu.

Prošla jsem mokrou a zelenou travou.

Vylezla na skálu, nedbajíc' pádu.

Všude jsem hledala krásu. Tu pravou.

Kláda mi košili špinila hnědí.

Tráva mi kalhoty zmáčela celé.

Z výšky jak padati i jiní vědí.

Krása se podobá – písničce znělé?

Pod kládou ležela ulita šnečí.

A v trávě našla jsem kapičky rosy.

Z výšky zas padati snílkům vždy svědčí.

Na krásu pozor! To romantik prosí!

(léto 2008, Jahodná)