a je mi smutno, ač nevím proč.
Slunci paprsky pokoutně kradu
a svět se točí… jak kolotoč.
Nad hlavou šumí oblaka listí,
vykládám pasiáns a nevím nač.
A vítr severní hlavu mi čistí
a já jsem bláznivý, hazardní hráč.
Sedím na prahu starého hradu,
nečekám na
svět, co běží pryč.
Vylezu na věž, nedbaje pádu,
zamču se před všemi, zahodím klíč.
(léto 2009, Zubštejn)
Žádné komentáře:
Okomentovat