Piju už třetí šálek kávy
a venku slunce zapadá,
a vítr fouká - jako z ledu -
a tady v teple hraje blues.
Nemůžu pořád dostat z hlavy
věc, co mě pořád napadá:
že odpustit mu nedovedu,
ač už jsme ušli cesty kus.
Piju už třetí šálek kávy
a nemění se koloběh,
občas člověka bolí hlava
ze slunečního víření.
Tak si jdu lehnout bez únavy
a snít si svůj sen prostý něh,
to, co se stalo - to se stává
a život mi to nezmění.
Piju už třetí šálek kávy,
jsem jako loďka na moři,
když přístav vlny pohltily
a která neví, kde má cíl.
Jak člověk pozná, kdo je pravý,
když srdce skoro vyhoří,
když jenom sny (a káva) zbyly,
to když už nezbývá mu sil...
Žádné komentáře:
Okomentovat