Jen tehdy na jaře jsme
byli,
Jen tehdy, minutu, jen
chvíli.
Vědět tak, jak je
pomíjivé
a mizí všechno vroucí,
živé…
Cítit tak ještě chvíli
dech…
Ty odlétáš však na
křídlech
až někam k sobě do
vesmíru
a není, není pro mě
míru,
a není pro mě
usmíření,
Pro mě už totiž létat
není…
Žádné komentáře:
Okomentovat