Když jsme se střetli v křižovatce času
Hledali léky proti všednosti
Na rtech mi zhořkly všechny moje chyby,
Mé přešlapy a moje slabosti.
V zápalu boje proti sobě sami
Do pláče smích a do smíchu zas pláč
V příšerném tanci kolem vlastních hrobů
Přemýšlím marně, co jsme vlastně zač.
Derou se na svět všechny hloupé věci
Pálí a ničí každý nový cit
Lituju záhy, co jsem udělala
Lituju věcí, jež nejdou odpustit.
Až se zas střetnem v křižovatce času
Najdeme léky proti všedním dnům
Hlaďounký kámen obroušených „bylo“
Zachutná sladce mým hladovým rtům.
Povstanem tiše, mokří, z řeky času
A budem hladcí jak ten kamínek
Co bylo, bylo, čas to všechno maže,
Tančíme spolu v rytmu vzpomínek.
Z plamenů zbývá jen obláček páry
Trošinku bolí ten minulý cit
Zamžené oči, úsměv nepřítomný
A není nic, co nejde odpustit.
Žádné komentáře:
Okomentovat