Po setmění

Jsou chvíle, který toužíš chytit

do obou dlaní, nepouštět,

lidi, s kterejma chceš se řítit

přes vše, co podstrkuje svět.

Jsou chvíle, který nezachytíš

stejně jak vodu do dlaní,

chvíle, kdy úžasně se cítíš

a který maže svítání.

To když se hvězdy na nebesa

potichu vplíží s měsícem,

tma vyrazí ze skrytu lesa,

pomalu končí další den.

Jsou chvíle, který kolem tebe

proklouznou jako mámení-

to když zas spatříš noční nebe

a zjistíš, že se nemění.

(26.9.2009)