Dávný král

Už se stmívá, ještě sečou pole,

přes strniště vítr zafoukal,

v patách za ním kráčí kdosi cizí,

možná tulák, možná dávný král.

Už se stmívá, teprv jedu domů,

mraky se mi sběhly nad hlavou

a ten někdo, kdo jde přes strniště,

nohy sotva zdvihá únavou.

Už se stmívá, nechce se mi usnout

a vítr jak by mě kolébal,

po strništi utíkám s tím větrem,

kde na mezi stojí dávný král.