Místo střevíčků tenisky od bláta,
místo šatů z oříšku džíny,
pohled slzami trošičku zastřený,
na rozjezd utíkáš.
Rtěnkou zakrýváš (celá dojatá)
svoje těžké půlnoční splíny,
krátký úsměv (skoro až nechtěný),
to když si vzpomínáš
na všechna vítězství toho večera,
na všechny prohry tvého žití,
na všechny písničky, které zazněly
a na tu, se kterou nakonec šel.
Skočit tak do hloubky černého jezera,
kterému ostatní říkají pití.
Holubi s pleskotem perutí zmizeli
a ty jsi sama zas, bohužel.
Místo střevíčků iluze zmatená,
místo šatů jen zbožné přání,
číslo se ztratilo, telefon nezvoní,
a půlnoc končí včerejší den.
Domů zamíříš, Popelko bez jména,
hlavu ti únava hrozná sklání,
dávno vymřeli princi na koni
a s ránem skončí i tento sen.
Žádné komentáře:
Okomentovat