Srpnová

Horko drží obilná pole

svou ostrou rukou dusivou,

najít tak někde kousek stínu

a chvilku chládku mizivou.

Strništěm fouká horký vítr,

žene prach kamsi… kdoví kam,

chladit se někde v ledové vodě…

a já tu zatím utíkám.

Utíkám k lesům, kopcům, mezím,

na křídlech větru letím vstříc

vyprahlých plání ostré vůni

a velkým polím slunečnic.

Drží mě léto horkou dlaní,

vítr mé plachty pohání,

lehce se vznáším Vysočinou

a nikdo mi v tom nebrání.