a starší pouštím v tramvaji,
a když už mluvím nevybraně,
tak jen tam, kde mě neznají.
Omluvím se vždy po kýchnutí,
uši si zacpu, když jede vlak,
k botoxu nikdo mě nedonutí,
jsem stará škola, asi tak.
Chodím vždy volit, dokud jde to,
ocením ruky stisknutí,
i v prostřed zimy v očích léto,
faleš mi není po chuti.
Přátel si vážím pateticky,
bojuji se svou neřestí
(stejně pak mlsám, jako vždycky...)
Jsem stará škola, naštěstí.
Žádné komentáře:
Okomentovat