Proč musí být múzou básníkovou
jen spousta nezhojených ran,
jizvy, co nikdy nevymizí,
vlejí se do popsaných stran.
Život se přes má záda žene,
láme mi neskloněný hřbet.
A minuty bez naplnění
změní se v dlouhou řadu let.
Ty temné chvíle temné noci
inkoustem pera překryju.
A jako vždycky, tak i dneska
příběhy píšu, nežiju.
(20.2.2019)
Žádné komentáře:
Okomentovat