Bouřkové nebe

Nebe zežloutlo bouřkovými mraky
Jak kdesi na Lhotákově obraze
Jak ta žárlivost ve mně
Která nejde potlačit ať dělám co chci

Jak ta bezmoc
Ačkoliv
Bezmoc není žlutá
Ta je černá
Sdílí barvu s beznadějí

Když se krev mění na víno
Všechno to dostává pevné obrysy
A ty barvy
Mi skoro vypalují oči

Oči snílka a básníka
Který věří na šťastné konce
I když nikdy žádný nezažil

Jak hloupě si teď přijdu
Odhalená jak pískovcová skála
Zranitelná jak myší mláďata pod podlážkou kuchyně

Hloupá, hloupá
Volají bouřkové mraky
Když do světa buší výboji všech barev

... zase ty barvy...

Všechno se dá vepsat do barev
A všechno se dá vepsat do básní
A všechno ve mně něco nechá

Malou hnijící ranku
Ze které se postupně stane další jizva do sbírky
A ani to pití ji nevyhladí

(27.8.2019. Po třech pivech. Antala Staška.)