Jsem trochu v rozpacích, když píšu tato slova,
třikrát jsem musela papír roztrhat
a s hlavou třeštící chytnout pero znova,
abych Ti konečně mohla dopis psát.
Nevím, co stalo se a bojím se toho,
cosi se hnulo, když jsem Tě viděla
a přitom známe se roků celkem mnoho
a já se (přiznávám) náhle styděla.
Proč? To Ti neumím, neumím to říci,
slova mi utekla příliš daleko,
až k ránu dopíšu, zhasnu lampu, svíci
a k bdění ulehnu celá naměkko.
Odpověď nečekám a proč čekat taky,
je to dost bláhové tento dopis psát,
ze srdce zbyly mi jen smutné lodní vraky,
když v mlze ztracená začínám milovat.
(2010)
Žádné komentáře:
Okomentovat