Přes hnědá pole táhnem pospolu
jak vlaštovky se vracíme zas domů,
a známý obzor duši pohladí,
když jabka voní korunami stromů.
Nerudne ještě listí javorové,
už ale cítíš v prstech známý chlad
a ráno zebe bíle jinovatka
a večer teple slunce bude hřát.
Celá ta země duši tvé je známá
a chceš ji cítit, vnímat každým pórem,
tak pojď se toulat touto krásou s námi,
pojď na chvíli být svobodným zas tvorem.
Žádné komentáře:
Okomentovat