Omluva

Odpusťte prosím básníkovi,

že píše, jak mu zobák rost´,

že vidí poklad v kapce rosy,

že básní zkouší žalovat.

Odpusťte, mnohé nevypoví

a nemá nikdy veršů dost,

závidí, bere, dává, prosí

a k tomu zkouší milovat.