Znamení

Jednou až si vzpomeneš na staré časy,

pochopíš, že nemáme už kam dál jít,

naše auto nemá totiž bezpečnostní pásy,

má jen cihlu na plynu – a nejde zabrzdit.

Jednou jistě někde najdeme své příště.

Ale zatím jsme si jenom trnem pod kůží,

svět je občas jedno velké dětské hřiště,

kde se ani nemiluje, ani nedluží.

Kromě tebe nenašla jsem jiné nebe,

stejný pocit možná v srdci schováváš i ty,

jsem spíš Bakchus než-li éterická Hébé,

piju víno a přestávám věřit na city.

Nemám sílu, nohy jsou dva sloupy z jílu.

A dva roky ve znamení Míjení.

Hledám prince a ty hledáš zase vílu,

oba marně, což se asi hned tak nezmění…