Hodiny

Bývalo líp a teď je zase hůře,

něco se polámalo v starých kukačkách,

závaží znehybnělo na své dlouhé šňůře

a ticho nastálé budí ve mně strach.

Čas o něj zakopnul a zlomenou má nohu,

v pendlovkách zahrká a ticho ohluší,

já nevím, netuším, zda to spravit mohu,

to ticho šílené mě drtí na duši.

Bývalo hůř a bude zase lépe,

hodiny zahodit a jet svůj vlastní čas,

čas, který neustále, neúnavně tepe

a který navždycky skrytý bude v nás.