Ohňostroj jiřin vybuchuje za ploty
a asfalt hřeje, dávno nepálí,
a zlaté listí cinká pod nohou
a padá, padá, všechno kolem pozlatí.
Shledáváme po kapsách své životy
a věci, o nichž žádné básně nepsaly
a věci, o nichž básně psáti nemohou
a věci, které nikdy nikdo nevrátí.
Ohnivé stromy prodoutnají smrčinou
a ranní mlhy zastříbrní strniště
a rudé šípky – navlečené korálky –
ozdobily všechny meze u polí.
Všechny věci, které byly, pominou,
jenom tichá píseň zbyde na příště,
příště spolu poběžíme do dálky
až tam, kde nás nikoho nic nebolí.
Žádné komentáře:
Okomentovat