Podzim

Jak vždy, na podzim všechno chladne,

slunce a zem a také city,

a šedé deště berou chvíle,

jež zůstávají neprožity.

Řítím se navstříc svému cíli,

zpocená jako biatlonec

a je to všechno jenom k pláči –

už posté nemám šťastný konec.

Jak vždy na podzim všechno mizí,

lidé a láska, rozum, jména,

bojovat, ano, to se musí,

bojovat, zůstat nezlomena.

Můj vlak už odjel a jen z dálky

přes prázdná pole slyším zvonec,

prohrávám – s rovnými však zády,

i to může být šťastný konec!