Až otupí
čepel různých kdyby,
všechna bylo až poztrácí lesk,
promineme
všechny naše chyby
a za náplast
použijeme stesk.
Až se ztratí
všechna naše ale,
rozplynou se
v páru všechna snad,
usmějem se
tiše, světaznale,
odpuštění
přijme každý rád.
Až odezní
všechna marná slova
a do ticha
pípne první pták,
budeme moct
začít zase znova.
Jednou.
Zítra… někdy. Prostě pak.
Žádné komentáře:
Okomentovat